A tak jsme se 18. května vyzbrojili rýči a odhodláním a jali se odstraňovat na pohled obzvlášť ve fázi květu úchvatnou, ale pro místní druhy škodlivou invazní rostlinu lupinu mnoholistou, známou též pod názvem vlčí bob. Od ředitele rezervace jsme se dověděli, že se tento nepůvodní druh šíří v mnoha oblastech České republiky a vytlačuje z přírody místní druhy květin. Vytváří husté porosty, ve kterých se původní druhy nedokáží prosadit. Navíc silně obohacuje půdu o dusík, čímž vytváří příznivé podmínky pro růst plevelů, jako jsou např. kopřiva nebo šťovík. Lupina mnoholistá je původní v Severní Americe, kde roste od jižní Aljašky až po Kalifornii. V České republice patří k nejnebezpečnějším invazním druhům. Zvířata na pastvinách se jí vyhýbají, protože je jedovatá.

Dovolte mi jeden poznatek: Lupina má opravdu velmi hluboké a silné kořeny a v milovické stepní půdě držela jak přibitá. Místy naše činnost připomínala pohádku O veliké řepě – „táhli, tááhli, táááhli – a najednou rup! – lupina byla venku. Zůstala po ní v zemi díra, že by se tam vešel povoz i s koňmi.“ To jen pro představu, do jaké „kytky“ jsme se to pustili. Ale stejně jako v pohádce o řepě – společnými silami se nám dílo podařilo, což jsme šli s pocitem dobře vykonané práce probrat, posoudit, zapít a zajíst do místního pohostinství.

Ředitel rezervace Mgr. Dalibor Dostál nám vyjádřil díky nejen osobně, ale i v tiskové zprávě vydané ještě týž den na webových stránkách obecně prospěšné společnosti Česká krajina.

A jak hodnotili akci sami účastníci?

Adriana Kovačičová se vyjádřila takto: „Pomoc druhým výrazne zvyšuje môj celkový pocit pohody a spokojnosti. Vyčistiť, skrášliť a zlepšiť prostredie v rezervácii v Mílovicích bol pre mňa veľký zážitok. Získala som nové poznatky o ich projekte veľkých kopytníkov spojené s ochranou prírody. Táto príležitosť firemného dobrovoľníctva podporila u mňa tvorbu vzťahu s novými kolegami s prepojením netradičného a zábavného teambuildingu.“

Martin Váňa zjistil, že díky této akci už nemusí na dovolenou, neboť: „Slunce nad hlavou, kolem krajina ,africké‘ stepi, líně se potulující stádo praturů  a do toho boj s invazivní ,šelmou‘ lupinou. Pro zážitek z exotiky není třeba jezdit do Serengeti!“

„Pomoc smysluplnému projektu, práce v krásné přírodě, příjemná společnost – to vše výrazně přehlušilo bolest nohou i rukou po boji s krásnou, avšak invazivní lupinou!“ I toto hodnocení Martina Ježka dokládá, že tento den byl přínosem nejen pro milovickou rezervaci, ale i pro nás navzdory tomu, že s každou další vyoranou lupinou našich sil postupně ubývalo.

Snad budeme v této tradici pokračovat i příští rok.

Díky všem, kdo jste se k nám letos připojili.

Alena Kunzfeldová