Červen 2026 – Beckman Coulter

V hlavní roli neuromarkery

Vaše odborné zaměření zahrnuje i biomarkery neurodegeneratických onemocnění. O která jde v právě tomto kontextu?

Skupina neurodegenerativních onemocnění je velmi široká – od Alzheimerovy choroby, která je v současnosti nejvíce diskutovaná, přes Parkinsonovu chorobu až po roztroušenou sklerózu. S prodlužováním délky života lze navíc očekávat další nárůst počtu pacientů, zejména s Alzheimerovou chorobou, a proto je důležité, aby se možnostmi její diagnostiky zabývaly i klinické laboratoře.

Naopak roztroušená skleróza je onemocněním, které postihuje často mladší pacienty. V tomto případě je zásadní časná a přesná diagnostika a sledování účinnosti léčby, což umožňuje správnou indikaci biologické terapie.

Obecně lze říci, že biomarkery v neurologii představují specifické molekuly, jejichž přítomnost nebo koncentrace v tělních tekutinách, jako je mozkomíšní mok nebo krev, odráží přítomnost, aktivitu či progresi onemocnění nervové soustavy. Významným posunem posledních let je možnost stanovení některých biomarkerů z krve, což umožňuje častější a pro pacienta šetrnější sledování bez nutnosti opakovaných lumbálních punkcí.

Na konferenci DIALOG 2026 jste v bloku věnovaném neuromarkerům hovořili o potenciálu a rolích vyšetřování pomocí biomarkerů v souvislosti s Alzheimerovou demencí nebo třeba po úrazech mozku při sportu. Co byste namátkou ještě připomněla?

S kolegy jsme se zaměřili na nové biomarkery, například lehké řetězce neurofilament (NfL), které představují citlivý marker axonálního poškození v nervové soustavě, například u roztroušené sklerózy. Tyto biomarkery však nejsou specifické pouze pro roztroušenou sklerózu, ale odrážejí neurodegeneraci obecně. Jejich využití umožňuje lépe zacílit diagnostiku i léčbu a přizpůsobit terapeutický přístup konkrétnímu pacientovi.

Která oblast výzkumu biomarkerů už má nejvíc nakročeno do klinické praxe?

Jednoznačně roztroušená skleróza, kde již víme, že lehké řetězce neurofilament mají význam jako citlivý marker axonálního poškození. Na našem pracovišti se dlouhodobě zabýváme také volnými lehkými řetězci imunoglobulinů, konkrétně kappa a lambda, v rámci diagnostiky nejen neurologických onemocnění.

Významným posunem je skutečnost, že v aktualizovaných doporučeních pro diagnostiku roztroušené sklerózy z roku 2025 se objevují volné lehké řetězce kappa a jejich index. Neurofilamenta sice zatím nejsou součástí těchto doporučení, nicméně na základě řady vědeckých studií došlo i v České republice k jejich posunu do fáze klinického využití – tato vyšetření jsou již hrazena zdravotními pojišťovnami, a lze je proto indikovat jak v diagnostice z mozkomíšního moku, tak při monitorování léčby při vyšetření z krve.

Podobný vývoj lze očekávat i u dalších neuromarkerů, protože výzkum v této oblasti postupuje velmi dynamicky. Včasná diagnostika a sledování průběhu neurodegenerativních onemocnění pomocí biomarkerů mají zásadní význam pro stratifikaci pacientů a mohou přispět i k efektivnějšímu využití zdravotnických zdrojů. Ve spolupráci s Českou společností klinické biochemie proto usilujeme o rozšíření indikací těchto vyšetření. Do budoucna lze očekávat jejich širší využití například při diagnostice časných stadií Alzheimerovy choroby nebo při optimalizaci sledování účinnosti léčby.

Jana Jílková

BIOLAB 2026 v Olomouci

V rámci slavnostního ukončení konference byla také udělena cena Arnolda Beckmana biochemickým laborantům. Toto prestižní ocenění udělované Českou společností klinické biochemie za inspirativní prezentaci v rámci konání sjezdu získala letos Bc. Libuše Moravcová z Ústavu lékařské chemie a klinické biochemie ve FNMH, pracoviště Motol. Níže přinášíme krátký rozhovor s laureátkou ceny.

Můžete krátce představit sebe a co děláte?

Jmenuji se Libuše Moravcová a pracuji v Ústavu lékařské chemie a klinické biochemie ve FNMH, pracoviště Motol. Jsem úseková laborantka na úseku příjmu biologického materiálu. Tato práce zahrnuje kompletní preanalytickou fázi laboratorního vyšetření – správná identifikace materiálu a žádanky, správné odběrové nádobky a množství odebraného materiálu, vhodný transport vzorků do laboratoře. Dále přípravu jednotlivých vzorků ke zpracování a na závěr i zajištění archivace v biobance. Součástí mé práce je mentoring nastupujících i stávajících kolegyň a velkou částí mých pracovních povinností je komunikace s klienty. Příprava podkladů pro vyúčtování laboratorních výkonů zdravotními pojišťovnami je již pouhou třešničkou na dortu – co se týká komunikace.

S jakými pocity jste první místo v soutěži přivítala?

Upřímně – na něco takového jsem naprosto nebyla připravená a nejprve jsem ani nevěřila, že se to opravdu odehrává. Ale po chvíli jsem měla velkou radost, že moje téma našlo takovou odezvu.

Jak byste ve stručnosti představila téma oceněné práce?

Téma mojí prezentace bylo plně v souladu s názvem odborného bloku sjezdu BIOLAB2026 – „Onkologická problematika v laboratoři.“

Můj „Pohled z druhé strany“ – jak jsem nazvala svoje sdělení, vyšlo z mé osobní zkušenosti. V odborném bloku zazněly informace ze strany laboratoře a medicíny. Mé sdělení bylo pohledem ze strany pacienta. Většina zdravotnických pracovníků, včetně těch laboratorních, mají profesní přehled. My v laboratoři známe druhy analýz, které slouží lékařům k diagnostice nebo ke sledování průběhu onkologického onemocnění. Jsme schopni určit, která analýza k čemu slouží. Víme, že za každým tímto vzorkem je konkrétní pacient. Ale víme, co opravdu prožívá? Jak moc jsou pro něj důležité výsledky našich analýz a ostatních vyšetření? Jak komunikovat s pacientem?

Počty onkologických onemocnění jsou stále na vzestupu a domnívám se, že je velmi důležité o tomto tématu mluvit. Nejen z pozice profesní, ta medicínská část je prioritní, ale neopomíjet stránku etickou, stránku „lidskou“. Myslet na to, že naše práce není jen analýza biologického materiálu.