Category Archives: Konference

V rámci odbornej konferencie DIALÓG SK 2025 tento nový model predstavila MUDr. Hedviga Pivovarníková, EuSpLM – prezidentka Slovenskej spoločnosti klinickej biochémie SLS.

Vo vašej prednáške ste uviedli, že vnímanie hodnoty laboratórnej medicíny je stále obmedzené, a to do tej miery, že bola definovaná ako „profesia bez tváre“, často nedostatočne viditeľná pre pacientov a verejnosť. Tak dajme tejto profesii tvár…

Profesia bez tváre znamená, že sme zavretí, izolovaní za múrmi laboratórií, a to nás veľmi mrzí. Realizujeme mnoho činností, máme kvalifikovaný personál, robíme diagnostiku, po ktorej nasleduje liečba a pritom o našej reálnej náplni v laboratóriu málokto vie. Aj preto nás Európska federácia pre laboratórnu medicínu vyzýva vždy 5. novembra k oslave Európskeho dňa laboratórií, pretože to nie je iba náš slovenský problém, ale celoeurópsky. Snažíme sa otvoriť dvere aj pre našich klinických pracovníkov a širokú verejnosť, aby vedeli, že laboratórium to nie je iba odovzdanie vzorky krvi, ide o systematický proces, na konci ktorého je výsledok.

Čo sa deje od momentu, keď zdravotník odoberie pacientovi vzorku, až po jej doručenie k vám do laboratória? Mohli by ste priblížiť, ako celý proces prebieha?

Na celý proces sa snažíme nazerať jednak očami pacienta a zároveň aj lekára. Takže chceme, aby pacient bol pred odberom pripravený, mal pohodlie, aby bol v určitej rovnováhe, ak sa to dá a nejde o nejaký akútny prípad. Následne by sme radi časovo sledovali cestu vzorky v prepreanalytickej fáze tzn. mimo laboratóriá, ako sa sleduje napríklad cesta balíka. Kde sa práve ten balík nachádza, nás nezaujíma. Zaujíma nás čas od odberu a čas, kedy dorazí k nám. Čo sa týka odobratej vzorky, tam by sme mali mať všetky časové faktory zaznamenané, kde sa vzorka nachádza a akú cestu si prešla časovo.

Čo všetko sa môže skúmať, respektíve odobrať?

Biologické materiály sa používajú rôzne, najčastejšie je to krv a moč. A preto, že ide o mierne invazívny zákrok – pichnutie do žily, mnoho ľudí má z toho stres. Chceli by sme, aby to pichnutie pacient absolvoval iba raz, aby vzorka bola cenná pre nás a nikde zbytočne dlho nestála, bola pri správnej teplote, v správnej skúmavke, v správnom pomere ku aditívam atď. Pretože iba správna vzorka dáva správne výsledky a správne výsledky potom nadväzujú na ďalšiu fázu, čo je postanalytická fáza a tie správne výsledky podávajú aj správnu klinickú informáciu. Takže všetko so všetkým súvisí, a keď sa to robí tak, ako sa má, lekár sa môže 100% spoľahnúť na výsledok a ďalej s ním aj pracovať.

Keď v praxi pracujete so vzorkou, dokážete za ňou vnímať aj konkrétneho pacienta alebo je to pre vás už čisto iba biologický materiál?

Našim krédom je, že za každou skúmavkou vidíme pacienta, a to je naozaj pravda. Ja som v tomto odbore už niekoľko rokov a za tým materiálom sa naozaj snažím vidieť pacienta, a preto aj so vzorkou narábame tak, aby sme nemuseli žiadať nový odber.

V súvislosti s novými odbermi sa často spomína, že lekári aj poisťovne upozorňujú na duplicitu vyšetrení – mnohé testy sa vraj robia opakovane zbytočne. Ako túto situáciu vnímate vy?

Toto je realita dňa, je to pravda. Keď sa pacient dostaví k všeobecnému lekárovi, podstúpi odber, a ak je poslaný k špecialistovi, častokrát ho absolvuje znova. Pacient nevie, že to budú tie isté vyšetrenia a ani na to nevie upozorniť. A práve eLab by nám mal pomôcť v tom, aby sme duplicity „nevyrábali“. Pretože objem vzoriek a vyšetrení všeobecne v Európe rastie, a toto asi nie je cieľ. To my potrebujeme racionálne indikovať, nezvyšovať počty vyšetrení, ale zavádzať do praxe nové špecifické a špeciálne vyšetrenia, ktoré by nám uľahčovali diagnostiku. Na druhej strane by sme však mali podať adekvátnu klinickú entitu v podobe výsledku.

Aká je podľa vás budúcnosť laboratórnej diagnostiky?

Laboratórna diagnostika sa vyvíja veľmi rýchlo. Hlavne nové technológie, ktoré nám pomáhajú. My sme však od toho, aby sme sa zbavili zbytočných manuálnych krokov, v čom nám práve moderné technológie veľmi pomáhajú. Mali by sme sa viac dostať ku klinikom, viac opustiť brány alebo steny laboratórií. Konzultovať s nimi, vysvetľovať možno nejaké interferencie, nezhodné alebo nesprávne výsledky, ktoré nesedia do klinického obrazu.

Hľadať spätnú väzbu, či je naša práca pre nich kvalitná, rýchla, spoľahlivá… A hlavne technológie by mali dnes už urýchliť a skrátiť čas odozvy (TAT). To znamená, že taký statimový výsledok by sme mohli mať v nemocnici do pol hodiny a bežné výsledky do hodiny. Ale stále pretrváva informácia, že statim do hodiny a bežné výsledky do 3 hodín alebo viac hodín. Je to všetko na nás a na organizácii práce, aby sme sa naozaj snažili tú rýchlosť trošku zvýšiť. Myslím si, že je to realizovateľné a technológie aj s moderným transportným systémom to dovoľujú.

V úvode sme hovorili o tom, že ide o profesiu, ktorá často zostáva ‚bez tváre‘, no zároveň ste zdôraznili význam komunikácie. Aká je podľa vás úroveň komunikácie medzi laboratóriom a klinickými lekármi v praxi? A aké kroky či zmeny by mohli prispieť k jej ďalšiemu zlepšeniu?

Komunikácia vo všeobecnosti je veľmi dôležitá. Vidíme, že veľmi málo sa komunikuje face to face. Pre mňa je to veľmi dobrá energia a myslím si, že klinici nás veľmi prijímajú a platí to vzájomne. V októbri sa konala odborná konferencia LABKVALITA 2025, kde boli aj zástupcovia klinických odborov, nielen odborníci z laboratórnej praxe. A práve hlavne intenzivisti alebo áristi nás žiadajú, aby sme sa dostavili k lôžku. Veľmi by privítali, aby v rámci konziliárneho vyšetrenia bol prítomný v ich tíme nielen klinický biochemik, ale aj klinický mikrobiológ, klinický farmakológ. Takže, mne sa zdá, že to, čo bolo dobre zavedené do praxe v minulosti, sa vracia a je to prospešné hlavne pre pacienta. Hovorí o tom aj nová norma ISO 15189:2022 – Pacient v centre záujmu medicínskych laboratórií.

Ako sa vám páčil DIALÓG SK 2025 a čo si z neho osobne odnášate?

Dialóg SK je prvým ročníkom na Slovensku, ale zúčastnila som sa aktívne aj obdobnej verzie v Českej republike. Tieto konferencie sú veľmi prospešnou formou edukácie a aj program bol vhodne zvolený. Touto cestou sa chcem poďakovať firme Beckman Coulter a popriať im ešte veľa elánu, síl a entuziazmu. Takéto podujatie má veľký význam, pretože sa tu zídu aj klinici z iných odborov, či už je to hematológia, neurológia alebo intenzívna medicína. Takže máme si čo povedať a odovzdať, usmerniť sa a vyvíjať odbory aj vzájomnú komunikáciu s dôrazom v prospech pacienta.

Počas odbornej konferencie DIALÓG SK 2025 sa o skúsenosti s novým robotickým systémom podelila MUDr. Zuzana Bečková, PhD. – primárka Centrálneho laboratórneho komplexu, Fakultná nemocnica s poliklinikou F. D. Roosevelta Banská Bystrica.

Na Slovensku sa denne vyšetrí niekoľko tisíc pacientov a mnohým z nich sa odoberajú vzorky. Aká je cesta tejto vzorky, akým spôsobom sa dostane k vám do laboratória a čo sa s ňou následne deje?

Pacient absolvuje ambulantné vyšetrenie u svojho lekára – špecialistu alebo je odoslaný do zdravotníckeho zariadenia, nemocnice, kde mu odoberú biologický materiál. Buď je to krv, alebo rôzne iné biologické materiály, ktoré sú potom transportované do nášho laboratória. Vzorky od hospitalizovaných pacientov nenosí do laboratória pomocný personál či sanitári. Naša nemocnica využíva systém potrubnej pošty, čiže z oddelenia sa do laboratória dostanú za niekoľko minút. Následne vzorky evidujeme do laboratórneho informačného systému a pracujeme s nimi ďalej, dávame ich na vyšetrenie.

V minulosti sa údaje zo žiadaniek ručne zapisovali. Akým spôsobom funguje automatizovaný proces?

Toto je naozaj dávna história, pretože už niekoľko rokov využívame systém elektronických žiadaniek. V laboratóriu naskenujeme čiarový kód zo žiadanky, takto sa dostaneme ku všetkým informáciám jednak o pacientovi, ale aj o požadovaných vyšetreniach, ktoré daný lekár zadá. Keď príde vzorka do laboratória, zaevidujeme ju do informačného systému a vytlačíme na ňu špecifický identifikátor. V laboratóriu už teda nepracujeme so vzorkou pod menom pacienta, ale s jedinečným nezameniteľným kódom, čím výrazne predchádzame chybám.

Aké manuálne úkony musel vykonávať laboratórny personál pred zavedením automatizovanej linky?

V minulosti malo laboratórium samostatne stojace analyzátory, laborantky museli vzorky manuálne naukladať do stojančekov a vložiť do centrifúgy, kde sa centrifugovali. Potom ich prekladali do ďalšieho zariadenia, ktoré odstránilo vrchnáčik skúmavky a roztriedilo ich podľa požadovaných vyšetrení. Takto roztriedené vzorky v stojanoch laborantky vložili do analyzátora, ktorý urobil vyšetrenie. Ak mal pacient rôznorodé vyšetrenia, rôzne parametre, laborantka musela vložiť skúmavku do jedného analyzátora, keď analýza skončila, tak ju preložila do ďalšieho. Následne ich museli znova zatvárať a archivovať v laboratórnych chladničkách. Všetky tieto činnosti im teraz odpadli, boli nahradené linkou. Dnes vzorku vložíme do systému na jednom mieste a na základe nastavených pravidiel vzorka sama putuje do jednotlivých analyzátorov. Keď sa všetky analýzy vykonajú, tak sa vzorka vracia a zaarchivuje sa v chladenom sklade vzoriek. Ak lekár potrebuje doordinovať nejaké vyšetrenie, nemusí pacienta znovu traumatizovať opakovaným odberom. Požiadavku zadá do systému a plne automatizovaná linka si konkrétnu skúmavku vyhľadá, vyberie ju z  schladeného skladu vzoriek, znovu ju vráti do systému a dovyšetruje požadované parametre.

Čo priniesla táto zmena pre pacientov?

Nie sme jediné laboratórium, ktoré má problém s kvalifikovaným personálom. A keďže v mnohých činnostiach odborný personál nenahradíme, snažili sme sa odbúrať práve neodborné činnosti. Tým, že linka ušetrila prácu laborantom a zároveň si sama vzorku manažuje a transportuje z jedného analyzátora do druhého, skrátil sa aj čas vyšetrenia. Automatizovaná linka skracuje pacientom čakanie na urgente a výsledky prináša výrazne rýchlejšie. Na základe výsledkov vyšetrení sa lekár rozhoduje, či pacienta hospitalizuje, alebo môže ísť domov a prísť na druhý deň na vyšetrenie k svojmu praktickému lekárovi. Laboratórne vyšetrenie potrebujú aj ambulantní pacienti pred chemoterapiou alebo inou liečbou, ktorú lekár na základe výsledkov vyšetrení upravuje. Ak by nám vyšetrenie trvalo príliš dlho, pacient by musel ísť domov a vrátiť sa na druhý deň. Tým, že sme proces vyšetrenia urýchlili, pacienti, ktorí prichádzajúci zo širokého okolia, častokrát nemusia chodiť do nemocnice opakovane.

Vy ste sa rozhodli modernizovať systém laboratória. Čo vás viedlo k tejto zmene a ako ste sa na ňu pripravovali?

K tomuto rozhodnutiu sme dospeli spoločne po komunikácii s vedením nemocnice. Premýšľali sme, kam chceme oddelenie  posunúť, ako zefektívniť činnosť a ako zrýchliť dodanie výsledkov. Uvedenú zmenu vnímame aj ako prípravu na prechod do novej nemocnice s ešte inovatívnejšími a modernejšími procesmi. Pre úspech projektu bola kľúčová hlavne príprava zamestnancov laboratória na túto radikálnu zmenu. Vzhľadom k tomu, že samotnej inštalácii linky predchádzal proces verejného obstarávania a výberu dodávateľa, mali sme dostatok času na to, aby sme personál pripravovali na túto zmenu. Predovšetkým počas implementácie bola však potrebná naozaj každodenná komunikácia so zamestnancami, pretože sme systém menili za plnej prevádzky. Linka bola inštalovaná v priestoroch, v ktorých sa aj pôvodné laboratórium nachádzalo a my sme nemohli ani na chvíľu prestať poskytovať laboratórne vyšetrenia.

Akú máte spätnú väzba od zamestnancov, ako sa im teraz pracuje?

Je to ešte čerstvé, keďže tento systém používame len niekoľko mesiacov. Mnohí sa s ním ešte  „zžívajú“ a doškoľujú sa na nové zariadenia. Avšak oceňujú najmä to, že im odbudli tie neodborné činnosti a zostáva im o to viac času na inú prácu v laboratóriu.

Keď sa na to pozrieme z hľadiska štatistiky, koľko vzoriek sa tu denne vyšetrí?

Celkovo nám do laboratória príde denne cca 2 000 vzoriek, z toho biochemických, ktoré „putujú“ do automatizovanej linky, je okolo tisíc až tisíc dvesto. Ostatné mikrobiologické a hematologické vzorky idú mimo tento automatizovaný systém. Ročne vyšetríme v laboratóriu niečo vyše 2,5 milióna biochemických parametrov. Kým predtým sme mali priemerný čas dodania statimového výsledku 70 – 80 minút, teraz sme sa dostali pod hodinu.

Foto: Vojtěch Hanák

Vaše klinická laboratoř Diagnostika s.r.o. úspěšně funguje a rozvíjí se třicet let, Co za tím je, tedy kromě spousty práce?

My jsme ryze česká společnost a hodně si zakládáme na tom, že v ní není žádný zahraniční kapitál. Velkou výhodou české společnosti je fakt, že dobře rozumíme problémům a prostředí, ve kterém se s našimi klienty pracovně pohybujeme. Jsme tak schopni okamžitě a správně reagovat na jejich požadavky a poptávku. Chápeme jejich potřeby, víme, co chtějí, protože se pohybujeme ve stejném prostředí, jsme financováni stejným systémem úhrad a ze stejného zdravotního pojištění. Nemáme žádný přísun financí odjinud. Před třiceti lety jsme v relativně rychlém sledu otevřeli laboratoře v Ústí nad Labem, v Lovosicích a v Novém Boru. Zároveň s laboratořemi se postupně rozšiřovala a stále rozšiřuje i síť našich odběrových ambulancí. Momentálně jich máme více než 17 a stále se snažíme budovat další. Myslím si, že díky tomu dobře rozumíme našim klientům, správně chápeme jejich potřeby, víme, co chtějí, dokážeme tak rychle reagovat a přizpůsobit se jejich požadavkům. I to všechno je naším bonusem. Moderní technologie a moderní vybavení jsou obrovskou výhodou, podstatné pro nás ale je i to, že jsme laboratoř s rodinnou tradicí. Jejími zakladateli byl můj otec Ing. Josef Ondřej a jeho kolega Ing. Jaroslav Budílek. Já jsem druhá generace a už vychováváme další nástupce. Naši synové studují vysokoškolské  obory, které je kvalifikují k tomu, aby laboratoř po nás jednou mohli převzít. Na tom si zakládáme a myslím si, že udržováním rodinné tradice se zatím od ostatních laboratoří lišíme.

Jste firma s tradicí a zároveň s velkým smyslem pro pokrok a užitečné novinky. Například teď jste první laboratoř, která u nás v ostrém provozu spustila systém S4Dx. O co jde?

V podstatě o systém pro sledování vzorků od odběru materiálu po vstup do laboratoře, je to plně automatizovaný systém s automatickým přijímáním a stahováním dat. Analyzuje veškerá data ze sledování vzorků před analýzou a poskytuje laboratořím a odběrovým místům informace pro zvýšení jejich TAT a zlepšení efektivnosti práce. Na začátku procesu, tedy v místě odběru, S4Dx detekuje, zda jsou zkumavky správně označeny, ověří správného pacienta, zkontroluje, zda zkumavky odpovídají objednávce, zda je objednávka kompletní, automaticky nastaví čas odběru a shromažďuje informace o objemu plnění a dalších relevantních parametrech vzorku. Data jsou uspořádána do různých záložek a s přizpůsobenou správou přístupu pro různé uživatelské role, takže každý vidí přesně to, co potřebuje. Jak jste zmínila, u nás už S4Dx běží v ostrém provozu, a tak jsem na letošním celostátním sjezdu České společnosti klinické biochemie jeho účastníky seznámila s našimi zkušenostmi při zavádění tohoto systému do praxe.

A jak to v praxi probíhá?

Transport vzorku začíná od odběrového místa, odtud se se dostává (buď z naší odběrové ambulance anebo od lékaře) k nám do laboratoře.  Data Logger „Chytrá zkumavka – Smart Tubes“, se načte, řidič si ho vloží do boxu a on monitoruje čas od momentu, kdy byl načten, dobu transportu, teplotu v transportním boxu a otřesy. Zaručuje se tak nezaměnitelnost a kvalita vzorku, než se dostane do laboratoře. Pilotní program jsme začínali jen s našimi odběrovými ambulancemi. Přibližně po půl roce, kdy se nám osvědčil systém tak, jak je nastavený, tak jsme asi před měsícem spustili další level.

V čem spočívá ten další stupeň?

Momentálně máme jednu svozovou trasu, kdy řidič/kurýr načítá QR kód už v ambulanci a odtud je vzorek monitorován celou cestu do laboratoře. Přemýšleli jsme, jak co nejméně zatěžovat lékaře, protože monitorování transportu vzorku je záležitostí laboratoře. Při používání S4Dx je však nutné vybavit všechna odběrová místa individuálním QR kódem, ve kterém je zakódována adresa a jméno lékaře či název ordinace. Kolegyně přišla s návrhem, že na desky pro jednotlivé ordinace, které mají řidiči u sebe a kam si zakládají dokumentaci (stále musíme vozit i „papíry“, nestačí jen údaje v elektronické podobě), nalepíme příslušný QR kód. Řidič přijede na dané místo, načte si QR kód z desek pro lékaře a tím začínáme monitorovat pohyb vzorků z ordinace. Jsou z toho zatím měsíční výstupy, ale jsou zajímavé. „Vychytali“ jsme díky tomu i omyly – například vyznačený nepřiměřeně dlouhý transportní čas. Týkalo se to hlavně vzorků do chladných boxů. Nebyla to ale chyba transportu, zmatečný výsledek byl důsledkem špatného poučení kurýrů. Přišli jsme na to, že kurýři nám nevyčítají Smart Tubes v Gateway (která je instalována v laboratořích) v případě, že v chladném boxu nepřivezli žádný materiál.

Tak jste zvládli první problémy s používáním tohoto systému v praxi?

Zvládli jsme problém, kdy lékař neposlal materiál, který se musí uchovávat za předepsané teploty a kurýr musí, i když v boxu nic nepřiveze, i tak myslet na to, že Smart Tubes musí vytěžit, musí ji vyčíst, i když tam nic nebylo, aby nám nenabíhaly zavádějící informace. Nám pak totiž v grafech vycházejí překročené časy transportu, ale ve  skutečnosti jde o neexistující chybu. Vytvářeli jsme si vlastní chybu, která nebyla. To všechno se vychytává, na takové záležitosti se při zavádění novinek vždy přijde až používáním.

Laboratoř ale není to jediné, co vás osobně naplňuje. Intenzivně se zapojujete například i do charitativní činnosti. Jak se z vás stala Pink Bubble Gang Member?

Život člověku přivádí v určité situaci do cesty určité lidi, a to ve chvíli, kdy to tak má být. Naši rodinu postihlo onkologické onemocnění dítěte a díky tomu jsme se seznámili s prací Pink Bubble. Růžová bublina je nadační fond na pomoc dětem s onkologickým onemocněním, pomáhá jim plnit jejich přání. Původně jsme k tomu byli trochu skeptičtí, pak jsme ale zjistili, že Pink Bubble přání těch dětí opravdu plní a po všech stránkách obrovsky pomáhá jim i jejich rodinám. Seznámili jsme se s jeho organizátorkami a začali jsme s nimi úzce spolupracovat. Onkologicky nemocné děti prostřednictvím webu Pink Bubble uveřejňují svá přání a veřejnost jim je pomáhá plnit díky finančnímu příspěvku. Já všem těmto dětem posílám každý měsíc určitou částku jako kapesné, každému z nich, a kromě toho i podporujeme činnost fondu jako celku. Za těch pět let, tedy od doby, kdy jsem se k tomu sama pro sebe zavázala, jsem si ani jednou nedovolila to neudělat. Věřím, že tak je to dobře, a vím, že i díky tomu se dětem jejich přání splní.

Jana Jílková