Vaše odborné zaměření zahrnuje i biomarkery neurodegeneratických onemocnění. O která jde v právě tomto kontextu?
Skupina neurodegenerativních onemocnění je velmi široká – od Alzheimerovy choroby, která je v současnosti nejvíce diskutovaná, přes Parkinsonovu chorobu až po roztroušenou sklerózu. S prodlužováním délky života lze navíc očekávat další nárůst počtu pacientů, zejména s Alzheimerovou chorobou, a proto je důležité, aby se možnostmi její diagnostiky zabývaly i klinické laboratoře.
Naopak roztroušená skleróza je onemocněním, které postihuje často mladší pacienty. V tomto případě je zásadní časná a přesná diagnostika a sledování účinnosti léčby, což umožňuje správnou indikaci biologické terapie.
Obecně lze říci, že biomarkery v neurologii představují specifické molekuly, jejichž přítomnost nebo koncentrace v tělních tekutinách, jako je mozkomíšní mok nebo krev, odráží přítomnost, aktivitu či progresi onemocnění nervové soustavy. Významným posunem posledních let je možnost stanovení některých biomarkerů z krve, což umožňuje častější a pro pacienta šetrnější sledování bez nutnosti opakovaných lumbálních punkcí.
Na konferenci DIALOG 2026 jste v bloku věnovaném neuromarkerům hovořili o potenciálu a rolích vyšetřování pomocí biomarkerů v souvislosti s Alzheimerovou demencí nebo třeba po úrazech mozku při sportu. Co byste namátkou ještě připomněla?
S kolegy jsme se zaměřili na nové biomarkery, například lehké řetězce neurofilament (NfL), které představují citlivý marker axonálního poškození v nervové soustavě, například u roztroušené sklerózy. Tyto biomarkery však nejsou specifické pouze pro roztroušenou sklerózu, ale odrážejí neurodegeneraci obecně. Jejich využití umožňuje lépe zacílit diagnostiku i léčbu a přizpůsobit terapeutický přístup konkrétnímu pacientovi.
Která oblast výzkumu biomarkerů už má nejvíc nakročeno do klinické praxe?
Jednoznačně roztroušená skleróza, kde již víme, že lehké řetězce neurofilament mají význam jako citlivý marker axonálního poškození. Na našem pracovišti se dlouhodobě zabýváme také volnými lehkými řetězci imunoglobulinů, konkrétně kappa a lambda, v rámci diagnostiky nejen neurologických onemocnění.
Významným posunem je skutečnost, že v aktualizovaných doporučeních pro diagnostiku roztroušené sklerózy z roku 2025 se objevují volné lehké řetězce kappa a jejich index. Neurofilamenta sice zatím nejsou součástí těchto doporučení, nicméně na základě řady vědeckých studií došlo i v České republice k jejich posunu do fáze klinického využití – tato vyšetření jsou již hrazena zdravotními pojišťovnami, a lze je proto indikovat jak v diagnostice z mozkomíšního moku, tak při monitorování léčby při vyšetření z krve.
Podobný vývoj lze očekávat i u dalších neuromarkerů, protože výzkum v této oblasti postupuje velmi dynamicky. Včasná diagnostika a sledování průběhu neurodegenerativních onemocnění pomocí biomarkerů mají zásadní význam pro stratifikaci pacientů a mohou přispět i k efektivnějšímu využití zdravotnických zdrojů. Ve spolupráci s Českou společností klinické biochemie proto usilujeme o rozšíření indikací těchto vyšetření. Do budoucna lze očekávat jejich širší využití například při diagnostice časných stadií Alzheimerovy choroby nebo při optimalizaci sledování účinnosti léčby.
Jana Jílková
Pátý rok v Milovické rezervaci
Menší skupina se věnovala úklidu návštěvnické stezky, zatímco větší část se pustila do tradičního boje s invazivními rostlinami. Tentokrát nešlo o konfrontaci s lupinou (vlčí bob mnoholistý – Lupinus polyphyllus), nýbrž s celíkem (zlatobýlem) kanadským (Solidago canadensis). Výhodou celíku je, že vytváří rozměrné kompaktní porosty, takže bylo možné postupovat více kolektivně než v případě lupiny. Podle ohlasu se nám podařilo odvést velký kus práce a významně přispět k omezení šíření této potvornosti, přesto nám vyčištěná plocha ve srovnání s rozlohou celé rezervace připadala jako kapka v moři.
Ani letos nechyběla přibližně hodinová exkurze po rezervaci se zajímavým výkladem. Ten pomohl lépe pochopit, že nejde jen o návrat praturů, divokých koní a zubrů do české krajiny, ale o mnohem širší projekt s výrazným pozitivním dopadem na ekosystém a biodiverzitu. Na druhé straně přinesl poněkud depresivní zjištění, že skutečná příroda se v Čechách nachází prakticky už jen v uzavřených rezervacích.
Více informací o projektu usilujícím o návrat praturů, divokých koní a zubrů najdete na www.ceska-krajina.cz.
Patrik Saf
Mini symposium ISOBM Plzeň
Sympozium se zaměřilo na aktuální trendy a výměnu zkušeností v klinickém výzkumu, vývoji a standardizaci biomarkerů. Hlavním cílem setkání bylo propojit odborníky z akademické sféry a klinické praxe, aby se podělili o nejnovější poznatky a podpořili interdisciplinární spolupráci, která je nezbytná pro personalizovaný přístup k péči o pacienty. Mini sympozium ISOBM tak úspěšně splnilo svůj cíl posílit dialog a spolupráci mezi klíčovými aktéry v oblasti biomarkerů.
Imunoanalytické dny Plzeň
Imunoanalytické dny každoročně spojují komunitu, která si cení přísné metodologie, klinické relevance a otevřené vědecké diskuse. Základními tématy konference byly klinické využití imunoanalytických metod v onkologii, endokrinologii a nové imunologické metody a přístupy. Konference rovněž ukázala směřováni oboru – význam biomarkerů se skutečným klinickým dopadem, pokrok v analytické citlivosti, specificitě či automatizaci a mnoho dalších. Bylo inspirativní vidět, jak kongres propojuje tradici s inovací a dává prostor jak uznávaným odborníkům, tak nové generaci vědců.
Strategická konference EFLM: Budoucí směřování laboratorní medicíny
Hlavními tématy prvního dne byly krom jiného harmonizace EFLM v laboratorní medicíně a priority její činnosti či inovace a technologie využívající AI v diagnostice. Závěrečný blok prvního dne byl věnován panelové diskusi organizované ve spolupráci s MedTech Europe, která spojila přední společnosti v oblasti IVDR, aby se zabývaly výzvami, kterým čelí laboratorní medicína. Blok moderoval Profesor Tomáš Zima a představili se na něm zástupci společností Snibe (V. Chen), Siemens Healthineers (M. Fuhrer), Roche (A. Hallersten), Abbott (J. Martins) a Beckman Coulter (John D. Winter). Po krátkých představeních společností se diskuse rychle přesunula k sdíleným výzvám, jako je implementace IVDR, regulační složitost, inovace a zajištění udržitelného přístupu k vysoce kvalitní diagnostice.
Druhý den konference se věnoval spolupráci s klinickými lékaři, sdílení osvědčených postupů, strategii do budoucna. Podstatná část programu byla také zaměřena na mladé vědce a jejich zviditelnění, vzájemnou komunikaci a vzdělávání.
Konference EFLM 2026 jasně ukázala, že laboratorní medicína stojí na prahu významných změn. Potřeba harmonizace, integrace inovativních technologií, jako je umělá inteligence, a efektivní implementace regulací, jako je IVDR, jsou klíčové pro zajištění vysoké kvality a udržitelnosti diagnostiky. Aktivní dialog mezi průmyslem a odborníky, stejně jako podpora mladých vědců a neustálé vzdělávání, jsou nezbytné pro formování budoucnosti oboru a posílení jeho role v péči o pacienty. Tato konference představovala důležitý krok k definování strategických směrů, které povedou laboratorní medicínu vpřed.
Networkingové setkání Výboru mladých vědců EFLM
Akce spojila mladé vědce a lídry EFLM ve formátu interaktivního kulatého stolu, který podpořil otevřenou diskusi, sdílení zkušeností a profesní růst. Každý kulatý stůl byl spolu-moderován jedním zástupcem EFLM a jedním zástupcem Beckman Coulter, což posílilo skutečnou spolupráci mezi akademií a průmyslem.
Diskuse se zaměřily na klíčová témata relevantní pro profesionály na začátku kariéry jako například – „Kariéra a zaměstnatelnost“, „Výzkum a akademická sféra“, „Základy vedení: delegování a mentoring“ či „Komunikace a spolupráce“. Setkání vytvořilo otevřený prostor pro účastníky k výměně názorů, hledání rad a navazování smysluplných spojení.
Tato událost podtrhuje náš trvalý závazek k rozvoji laboratorní medicíny. Podporou nové generace vědců a posilováním strategického dialogu s lídry v oboru aktivně přispíváme k řešení klíčových výzev, které utvářejí budoucnost zdravotnictví.
Generálním partnerem tradiční konference s mezinárodní účastí byla společnost Beckman Coulter. Odborné záštity poskytla Česká společnost klinické biochemie ČLS JEP, Fakultní nemocnice Plzeň a Aliance pro telemedicínu a digitalizaci zdravotnictví a sociálních služeb. Hlavním odborným garantem konference byl MUDr. Daniel Rajdl, Ph.D., přednosta Ústavu klinické biochemie a hematologie Lékařské fakulty v Plzni Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Plzeň. Organizaci celé akce zajistila společnost EEZY Events & Education.
Vítězství je v hlavě
Pro lidský život není důležité jen racionální analytické myšlení, ale i vlastní vnitřní odhodlání a budování schopnosti překonávat své vlastní meze. Co probíhá při překonávání vlastních hranic během ultramaratonu a při pohybu ve vysoké nadmořské výšce v těle a jak s ním při tom diskutuje hlava, poodhalila dvě vystoupení zařazená do bloku nazvaného Dialog mezi hlavou a tělem. „Je hezké běhat, jak je vám pohodlné, ale to není cesta na vrchol. Pokud se s diskomfortem hlava nenaučí srovnávat při tréninku, bude to konec i při závodě. Vítězství je v hlavě, jde o motivaci, o přístup k překážkám,“ řekl ve své přednášce Radek Brunner, sportovec, podnikatel, atlet a vítěz ultramaratonu Spartathlon 2025. Svůj trek na střeše světa (i zajímavá biochemická pozorování z něj) přiblížila Mgr. Marcela Mikešová, vedoucí Oddělení klinické biochemie, hematologie a imunologie Homolka, Fakultní nemocnice Motol a Homolka.
Radek Brunner, sportovec, podnikatel, atlet a vítěz ultramaratonu Spartathlon 2025
Mgr. Marcela Mikešová, vedoucí Oddělení klinické biochemie, hematologie a imunologie Homolka, Fakultní nemocnice Motol a Homolka
Digitalizace zdravotnictví 2026
O současném stavu a budoucnosti digitalizace českého zdravotnictví do roku 2030, ale i o úzké souvislosti digitalizace s prevencí kardiovaskulárních onemocnění a dosavadních zkušenostech s využíváním E-health hovořil prof. MUDr. Miloš Táborský, CSc., přednosta Kardiologické kliniky Fakulty zdravotnických studií Univerzity Jana Evangelisty Purkyně a Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Ing. Jindřich Maksant, vedoucí oddělení IT systémů ve společnosti AGEL a.s., svůj příspěvek zaměřil na elektronizaci laboratorních procesů v rámci AGELLAB, která je založena na datových standardech a jednotné elektronické komunikaci. Věnoval se také správnému nastavení laboratorních metod a upozornil na limity klinických systémů.
prof. MUDr. Miloš Táborský, CSc., přednosta Kardiologické kliniky Fakulty zdravotnických studií Univerzity Jana Evangelisty Purkyně a Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Ing. Jindřich Maksant, vedoucí oddělení IT systémů ve společnosti AGEL a.s.
Kazuistiky 2.0 aneb Když laboratorní medicína rozhoduje
Blok kazuistik z laboratoří ukázal, jak napínavá detektivka může být skládání klinické mozaiky. Interaktivní kazuistiky účastníkům konference přiblížily důležitost kombinace klinického a laboratorního vyšetření, jejich indikace, výhody i úskalí. Odborným garantem bloku byl MUDr. Ondřej Kyselák, Ph.D., primář oddělení klinické biochemie Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Zazněl tu například soubor zajímavých kazuistik doc. MUDr. Radomíra Hyšplera, Ph.D., přednosty Ústavu klinické biochemie a diagnostiky Fakultní nemocnice Hradec Králové. Jeho prezentace zahrnula tři kazuistiky – Hiratova nemoc vytvářející patologický pool inzulinu se závažnými hypoglykemiemi, interferenci léčbou indukovanou přítomností heterofilních protilátek a hypofosfatemii z respirační alkalózy.
Moderátor Petr Suchoň představuje diskutující v odborném bloku Kazuistiky 2.0. Zleva sedící: MUDr. Ondřej Kyselák, Ph.D., EuSpLM, doc. MUDr. Radomír Hyšpler, Ph.D., MUDr. Lukáš Tichý, MUDr. Eva Zvárová a MUDr. Denisa Viczénová
LaBCare – expertní péče o laboratoř očima jejího dodavatele
Novou koncepci prioritní expertní podpory laboratorních řešení pro zákazníky společnosti Beckman Coulter z pohledu dodavatele představil diskusní panelový blok moderovaný Ing. Lukášem Palivcem, Ph.D., obchodním a marke- tingovým ředitelem společnosti Beckman Coulter Česká republika. Podporu v LaBCare v rámci vědecké a publikační činnosti přiblížil Ing. Miroslav Janošík, Ph.D. (Marketing Manager). Dále za Beckman Coulter v diskusi vystoupil Ing. Miroslav Bischof (Application and Product Support Manager), Ing. Petr Suchan (Workflow and IT Manager), Ing. Jiří Vávra (Servis Manager) a Ing. Petr Lehnert (Sales Manager).
V bloku LaBCare vystoupili (zleva): Ing. Lukáš Palivec, Ph.D., Ing. Miroslav Bischof, Ing. Miroslav Janošík, Ph.D., Ing. Petr Suchan, Ing. Jiří Vávra a Ing. Petr Lehnert
Inspirace ze světa
V bloku Klinická diagnostika za hranicemi ČR se představili i dva laboratorní pracovníci z postsovětských republik. Ivan Teličkun z Ukrajiny přiblížil, jak těžké je fungovat relativně dobře jako laboratorní celek i v jinak obtížně představitelných válečných podmínkách. Velmi inspirativní byla Živilé Jaciké z Litvy, její země je i pro nás vzorem digitalizace laboratorních procesů. Překvapivý byl i její přístup k marketingu: Živilé přešla ze soukromé laboratoře do státního zařízení a jeho služby propaguje facebookovou kampaní. Pro nás nezvyklé je i to, že procento možné odchylky její pracoviště udává i jako součást výsledku, který odchází z laboratoře.
Živilé Jaciké (LIT), Paul Ladestein (NL) a Ivan Teličkun, MSc. (UKR) byli disktujícími v bloku Klinická diagnostika za hranicemi ČR
Méně krve, více informací
„Každodenně vystavujeme naše pacienty odběru krve – mnohdy opakovaně, mnohdy v objemech až 40× přesahujících analytickou potřebu. Třetina pacientů v intenzivní péči získá kvůli odběrům krve na diagnostická vyšetření anemii a významná část laboratorních výsledků se opakuje bez skutečného klinického dopadu,“ řekl Daniel Rajdl, odborný garant tohoto bloku. S klinickými odborníky na preanalytickou fázi a indikaci a interpretaci laboratorních výsledků diskutoval témata demand management (správná indikace správného vyšetření, adekvátní objem materiálu) a prevence opakovaných odběrů způsobených hemolýzou jako nejčastější preanalytickou chybu v laboratoři. Pravdou ale je, že k hemolýze – v určité míře – dochází vždy. Hemolytický index může sloužit i jako indikátor kvality odběru, ale důvodů hemolýzy může být víc než jenom kvalita odběru na straně sestry.
Odborný blok Méně krve, více informací vedl hlavní garant konference MUDr. Daniel Rajdl, Ph.D. Diskutujícími byli (zleva): prof. MUDr. Mgr. Jiří Pařenica, Ph.D., MUDr. Jakub Kletečka, Ph.D., MUDr. Pavel Brož, Ph.D., Mgr. Adéla Vlasáková a Petra Tomková
V hlavní roli neuromarkery
Další program konference patřil neuromarkerům, jejichž význam v klinické praxi rychle roste. O směřování k personalizované neurologii a nových biomarkerech v revidovaných doporučeních CSF (cerebrospinal fluid – mozkomíšní mok) diagnostiky hovořila doc. RNDr. Pavlína Kušnierová, Ph.D., z Oddělení klinické biochemie v Ústavu klinické biochemie Fakultní nemocnice Ostrava. Součástí bloku byly i biomarkery Alzheimerovy nemoci jako klíče k biologické léčbě a také vývoj diagnostických kritérii Alzheimerovy demence a úskalí syndromu demence. Včasná diagnostika a sledování průběhu neurodegenerativních onemocnění pomocí biomarkerů mají zásadní význam pro stratifikaci pacientů a mohou přispět i k efektivnějšímu využití zdravotnických zdrojů.
Zleva: MUDr. Filip Caisberger, doc. RNDr. Pavlína Kušnierová, Ph.D., MUDr. Jiří Cerman, Ph.D., a MUDr. Iva Kalusková diskutovali v bloku V hlavní roli neuromarkery
Referenční rozmezí: od dat k implementaci
Závěrečný blok organizátoři vyhradili referenčním rozmezím. Odborným garantem bloku byl prof. MUDr. Antonín Jabor, CSc. (Institut klinické a experimentální medicíny a Ústav imunologie a klinické biochemie 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy). Účast na konferenci letos přijal také Prof. Dr. Med. Georg Hoffmann, zakladatel a lékařský ředitel Trillium GmbH v Německu. Svá vystoupení zaměřili na referenční rozmezí v celé šíři jejich použití: od přímých metod určení a „klasických“ statistických postupů k nepřímým metodám a moderním statistickým nástrojům, od populačních referenčních intervalů k individuálním intervalům. Zmínili také rozdíly mezi referenčními intervaly a rozhodovacími limity. Poslední přednášející byla Mgr. Lenka Fait Dvořáková, bioanalytička z Ústavu klinické biochemie a hematologie Lékařské fakulty v Plzni Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Plzeň. Na závěr byly diskutovány i výhody a nevýhody různých odhadů referenčních intervalů a došlo i na hodnocení potřebnosti referenčních intervalů a otázky jejich praktického využití.
Dalším zahraničním přednášejícím na konferenci DIALOG 2026 byl v bloku Referenční intervaly v praxi Prof. Dr. med. Georg Hoffmann (GER)
Mgr. Lenka Fait Dvořáková, bioanalytička z Ústavu klinické biochemie a hematologie Lékařské fakulty v Plzni Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Plzeň
Jana Jílková Foto: Vojtěch Hanák
DIALOG 2026: udržet rovnováhu lze i v extrémních podmínkách
Generálním partnerem konference s mezinárodní účastí byla společnost Beckman Coulter. Odborné záštity poskytla Česká společnost klinické biochemie České lékařské společnosti J. E. Purkyně, Fakultní nemocnice Plzeň a Aliance pro telemedicínu a digitalizaci zdravotnictví a sociálních služeb. Hlavním odborným garantem konference byl MUDr. Daniel Rajdl, Ph.D., přednosta Ústavu klinické biochemie a hematologie Lékařské fakulty v Plzni Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Plzeň. Organizaci celé akce zajistila společnost EEZY Events & Education.
DIALOG 2026 přinesl pestrý program napříč tématy, která hýbou současnou laboratorní medicínou – a některá nejen jí. Přesně takovým tématem je i rovnováha mezi tělem a duší v extrémních podmínkách: co probíhá při překonávání vlastních hranic během ultramaratonu a při pohybu ve vysoké nadmořské výšce v těle a jak s ním při tom diskutuje hlava, poodhalila dvě úvodní vystoupení. Aktuální situaci digitalizace našeho zdravotnictví přiblížil Miloš Táborský. Blok kazuistik z laboratoří ukázal i to, jak napínavá detektivka může být skládání klinické mozaiky. Novou koncepci podpory laboratorních řešení Beckman Coulter představil Lukáš Palivec. Inspiraci ze světa přinesl blok Klinická diagnostika za hranicemi ČR. Dialog nazvaný Méně krve, více informací byl o zbytečných opakovaných odběrech, hemolýze a racionální indikaci a interpretaci laboratorních výsledků. Další program konference patřil neuromarkerům, jejichž význam v klinické praxi rychle roste. Závěrečný blok organizátoři vyhradili referenčním rozmezím, a to od jejich stanovení až po praktickou pravidelnou verifikaci v laboratoři.
Potrebujeme racionálne indikovať, nezvyšovať objemy vzoriek a zavádzať do praxe nové špecifické vyšetrenia, ktoré by nám uľahčovali diagnostiku
V rámci odbornej konferencie DIALÓG SK 2025 tento nový model predstavila MUDr. Hedviga Pivovarníková, EuSpLM – prezidentka Slovenskej spoločnosti klinickej biochémie SLS.
Vo vašej prednáške ste uviedli, že vnímanie hodnoty laboratórnej medicíny je stále obmedzené, a to do tej miery, že bola definovaná ako „profesia bez tváre“, často nedostatočne viditeľná pre pacientov a verejnosť. Tak dajme tejto profesii tvár…
Profesia bez tváre znamená, že sme zavretí, izolovaní za múrmi laboratórií, a to nás veľmi mrzí. Realizujeme mnoho činností, máme kvalifikovaný personál, robíme diagnostiku, po ktorej nasleduje liečba a pritom o našej reálnej náplni v laboratóriu málokto vie. Aj preto nás Európska federácia pre laboratórnu medicínu vyzýva vždy 5. novembra k oslave Európskeho dňa laboratórií, pretože to nie je iba náš slovenský problém, ale celoeurópsky. Snažíme sa otvoriť dvere aj pre našich klinických pracovníkov a širokú verejnosť, aby vedeli, že laboratórium to nie je iba odovzdanie vzorky krvi, ide o systematický proces, na konci ktorého je výsledok.
Čo sa deje od momentu, keď zdravotník odoberie pacientovi vzorku, až po jej doručenie k vám do laboratória? Mohli by ste priblížiť, ako celý proces prebieha?
Na celý proces sa snažíme nazerať jednak očami pacienta a zároveň aj lekára. Takže chceme, aby pacient bol pred odberom pripravený, mal pohodlie, aby bol v určitej rovnováhe, ak sa to dá a nejde o nejaký akútny prípad. Následne by sme radi časovo sledovali cestu vzorky v prepreanalytickej fáze tzn. mimo laboratóriá, ako sa sleduje napríklad cesta balíka. Kde sa práve ten balík nachádza, nás nezaujíma. Zaujíma nás čas od odberu a čas, kedy dorazí k nám. Čo sa týka odobratej vzorky, tam by sme mali mať všetky časové faktory zaznamenané, kde sa vzorka nachádza a akú cestu si prešla časovo.
Čo všetko sa môže skúmať, respektíve odobrať?
Biologické materiály sa používajú rôzne, najčastejšie je to krv a moč. A preto, že ide o mierne invazívny zákrok – pichnutie do žily, mnoho ľudí má z toho stres. Chceli by sme, aby to pichnutie pacient absolvoval iba raz, aby vzorka bola cenná pre nás a nikde zbytočne dlho nestála, bola pri správnej teplote, v správnej skúmavke, v správnom pomere ku aditívam atď. Pretože iba správna vzorka dáva správne výsledky a správne výsledky potom nadväzujú na ďalšiu fázu, čo je postanalytická fáza a tie správne výsledky podávajú aj správnu klinickú informáciu. Takže všetko so všetkým súvisí, a keď sa to robí tak, ako sa má, lekár sa môže 100% spoľahnúť na výsledok a ďalej s ním aj pracovať.
Keď v praxi pracujete so vzorkou, dokážete za ňou vnímať aj konkrétneho pacienta alebo je to pre vás už čisto iba biologický materiál?
Našim krédom je, že za každou skúmavkou vidíme pacienta, a to je naozaj pravda. Ja som v tomto odbore už niekoľko rokov a za tým materiálom sa naozaj snažím vidieť pacienta, a preto aj so vzorkou narábame tak, aby sme nemuseli žiadať nový odber.
V súvislosti s novými odbermi sa často spomína, že lekári aj poisťovne upozorňujú na duplicitu vyšetrení – mnohé testy sa vraj robia opakovane zbytočne. Ako túto situáciu vnímate vy?
Toto je realita dňa, je to pravda. Keď sa pacient dostaví k všeobecnému lekárovi, podstúpi odber, a ak je poslaný k špecialistovi, častokrát ho absolvuje znova. Pacient nevie, že to budú tie isté vyšetrenia a ani na to nevie upozorniť. A práve eLab by nám mal pomôcť v tom, aby sme duplicity „nevyrábali“. Pretože objem vzoriek a vyšetrení všeobecne v Európe rastie, a toto asi nie je cieľ. To my potrebujeme racionálne indikovať, nezvyšovať počty vyšetrení, ale zavádzať do praxe nové špecifické a špeciálne vyšetrenia, ktoré by nám uľahčovali diagnostiku. Na druhej strane by sme však mali podať adekvátnu klinickú entitu v podobe výsledku.
Aká je podľa vás budúcnosť laboratórnej diagnostiky?
Laboratórna diagnostika sa vyvíja veľmi rýchlo. Hlavne nové technológie, ktoré nám pomáhajú. My sme však od toho, aby sme sa zbavili zbytočných manuálnych krokov, v čom nám práve moderné technológie veľmi pomáhajú. Mali by sme sa viac dostať ku klinikom, viac opustiť brány alebo steny laboratórií. Konzultovať s nimi, vysvetľovať možno nejaké interferencie, nezhodné alebo nesprávne výsledky, ktoré nesedia do klinického obrazu.
Hľadať spätnú väzbu, či je naša práca pre nich kvalitná, rýchla, spoľahlivá… A hlavne technológie by mali dnes už urýchliť a skrátiť čas odozvy (TAT). To znamená, že taký statimový výsledok by sme mohli mať v nemocnici do pol hodiny a bežné výsledky do hodiny. Ale stále pretrváva informácia, že statim do hodiny a bežné výsledky do 3 hodín alebo viac hodín. Je to všetko na nás a na organizácii práce, aby sme sa naozaj snažili tú rýchlosť trošku zvýšiť. Myslím si, že je to realizovateľné a technológie aj s moderným transportným systémom to dovoľujú.
V úvode sme hovorili o tom, že ide o profesiu, ktorá často zostáva ‚bez tváre‘, no zároveň ste zdôraznili význam komunikácie. Aká je podľa vás úroveň komunikácie medzi laboratóriom a klinickými lekármi v praxi? A aké kroky či zmeny by mohli prispieť k jej ďalšiemu zlepšeniu?
Komunikácia vo všeobecnosti je veľmi dôležitá. Vidíme, že veľmi málo sa komunikuje face to face. Pre mňa je to veľmi dobrá energia a myslím si, že klinici nás veľmi prijímajú a platí to vzájomne. V októbri sa konala odborná konferencia LABKVALITA 2025, kde boli aj zástupcovia klinických odborov, nielen odborníci z laboratórnej praxe. A práve hlavne intenzivisti alebo áristi nás žiadajú, aby sme sa dostavili k lôžku. Veľmi by privítali, aby v rámci konziliárneho vyšetrenia bol prítomný v ich tíme nielen klinický biochemik, ale aj klinický mikrobiológ, klinický farmakológ. Takže, mne sa zdá, že to, čo bolo dobre zavedené do praxe v minulosti, sa vracia a je to prospešné hlavne pre pacienta. Hovorí o tom aj nová norma ISO 15189:2022 – Pacient v centre záujmu medicínskych laboratórií.
Ako sa vám páčil DIALÓG SK 2025 a čo si z neho osobne odnášate?
Dialóg SK je prvým ročníkom na Slovensku, ale zúčastnila som sa aktívne aj obdobnej verzie v Českej republike. Tieto konferencie sú veľmi prospešnou formou edukácie a aj program bol vhodne zvolený. Touto cestou sa chcem poďakovať firme Beckman Coulter a popriať im ešte veľa elánu, síl a entuziazmu. Takéto podujatie má veľký význam, pretože sa tu zídu aj klinici z iných odborov, či už je to hematológia, neurológia alebo intenzívna medicína. Takže máme si čo povedať a odovzdať, usmerniť sa a vyvíjať odbory aj vzájomnú komunikáciu s dôrazom v prospech pacienta.
Automatizovaná linka skracuje pacientom čakanie a výsledky prináša výrazne rýchlejšie
Počas odbornej konferencie DIALÓG SK 2025 sa o skúsenosti s novým robotickým systémom podelila MUDr. Zuzana Bečková, PhD. – primárka Centrálneho laboratórneho komplexu, Fakultná nemocnica s poliklinikou F. D. Roosevelta Banská Bystrica.
Na Slovensku sa denne vyšetrí niekoľko tisíc pacientov a mnohým z nich sa odoberajú vzorky. Aká je cesta tejto vzorky, akým spôsobom sa dostane k vám do laboratória a čo sa s ňou následne deje?
Pacient absolvuje ambulantné vyšetrenie u svojho lekára – špecialistu alebo je odoslaný do zdravotníckeho zariadenia, nemocnice, kde mu odoberú biologický materiál. Buď je to krv, alebo rôzne iné biologické materiály, ktoré sú potom transportované do nášho laboratória. Vzorky od hospitalizovaných pacientov nenosí do laboratória pomocný personál či sanitári. Naša nemocnica využíva systém potrubnej pošty, čiže z oddelenia sa do laboratória dostanú za niekoľko minút. Následne vzorky evidujeme do laboratórneho informačného systému a pracujeme s nimi ďalej, dávame ich na vyšetrenie.
V minulosti sa údaje zo žiadaniek ručne zapisovali. Akým spôsobom funguje automatizovaný proces?
Toto je naozaj dávna história, pretože už niekoľko rokov využívame systém elektronických žiadaniek. V laboratóriu naskenujeme čiarový kód zo žiadanky, takto sa dostaneme ku všetkým informáciám jednak o pacientovi, ale aj o požadovaných vyšetreniach, ktoré daný lekár zadá. Keď príde vzorka do laboratória, zaevidujeme ju do informačného systému a vytlačíme na ňu špecifický identifikátor. V laboratóriu už teda nepracujeme so vzorkou pod menom pacienta, ale s jedinečným nezameniteľným kódom, čím výrazne predchádzame chybám.
Aké manuálne úkony musel vykonávať laboratórny personál pred zavedením automatizovanej linky?
V minulosti malo laboratórium samostatne stojace analyzátory, laborantky museli vzorky manuálne naukladať do stojančekov a vložiť do centrifúgy, kde sa centrifugovali. Potom ich prekladali do ďalšieho zariadenia, ktoré odstránilo vrchnáčik skúmavky a roztriedilo ich podľa požadovaných vyšetrení. Takto roztriedené vzorky v stojanoch laborantky vložili do analyzátora, ktorý urobil vyšetrenie. Ak mal pacient rôznorodé vyšetrenia, rôzne parametre, laborantka musela vložiť skúmavku do jedného analyzátora, keď analýza skončila, tak ju preložila do ďalšieho. Následne ich museli znova zatvárať a archivovať v laboratórnych chladničkách. Všetky tieto činnosti im teraz odpadli, boli nahradené linkou. Dnes vzorku vložíme do systému na jednom mieste a na základe nastavených pravidiel vzorka sama putuje do jednotlivých analyzátorov. Keď sa všetky analýzy vykonajú, tak sa vzorka vracia a zaarchivuje sa v chladenom sklade vzoriek. Ak lekár potrebuje doordinovať nejaké vyšetrenie, nemusí pacienta znovu traumatizovať opakovaným odberom. Požiadavku zadá do systému a plne automatizovaná linka si konkrétnu skúmavku vyhľadá, vyberie ju z schladeného skladu vzoriek, znovu ju vráti do systému a dovyšetruje požadované parametre.
Čo priniesla táto zmena pre pacientov?
Nie sme jediné laboratórium, ktoré má problém s kvalifikovaným personálom. A keďže v mnohých činnostiach odborný personál nenahradíme, snažili sme sa odbúrať práve neodborné činnosti. Tým, že linka ušetrila prácu laborantom a zároveň si sama vzorku manažuje a transportuje z jedného analyzátora do druhého, skrátil sa aj čas vyšetrenia. Automatizovaná linka skracuje pacientom čakanie na urgente a výsledky prináša výrazne rýchlejšie. Na základe výsledkov vyšetrení sa lekár rozhoduje, či pacienta hospitalizuje, alebo môže ísť domov a prísť na druhý deň na vyšetrenie k svojmu praktickému lekárovi. Laboratórne vyšetrenie potrebujú aj ambulantní pacienti pred chemoterapiou alebo inou liečbou, ktorú lekár na základe výsledkov vyšetrení upravuje. Ak by nám vyšetrenie trvalo príliš dlho, pacient by musel ísť domov a vrátiť sa na druhý deň. Tým, že sme proces vyšetrenia urýchlili, pacienti, ktorí prichádzajúci zo širokého okolia, častokrát nemusia chodiť do nemocnice opakovane.
Vy ste sa rozhodli modernizovať systém laboratória. Čo vás viedlo k tejto zmene a ako ste sa na ňu pripravovali?
K tomuto rozhodnutiu sme dospeli spoločne po komunikácii s vedením nemocnice. Premýšľali sme, kam chceme oddelenie posunúť, ako zefektívniť činnosť a ako zrýchliť dodanie výsledkov. Uvedenú zmenu vnímame aj ako prípravu na prechod do novej nemocnice s ešte inovatívnejšími a modernejšími procesmi. Pre úspech projektu bola kľúčová hlavne príprava zamestnancov laboratória na túto radikálnu zmenu. Vzhľadom k tomu, že samotnej inštalácii linky predchádzal proces verejného obstarávania a výberu dodávateľa, mali sme dostatok času na to, aby sme personál pripravovali na túto zmenu. Predovšetkým počas implementácie bola však potrebná naozaj každodenná komunikácia so zamestnancami, pretože sme systém menili za plnej prevádzky. Linka bola inštalovaná v priestoroch, v ktorých sa aj pôvodné laboratórium nachádzalo a my sme nemohli ani na chvíľu prestať poskytovať laboratórne vyšetrenia.
Akú máte spätnú väzba od zamestnancov, ako sa im teraz pracuje?
Je to ešte čerstvé, keďže tento systém používame len niekoľko mesiacov. Mnohí sa s ním ešte „zžívajú“ a doškoľujú sa na nové zariadenia. Avšak oceňujú najmä to, že im odbudli tie neodborné činnosti a zostáva im o to viac času na inú prácu v laboratóriu.
Keď sa na to pozrieme z hľadiska štatistiky, koľko vzoriek sa tu denne vyšetrí?
Celkovo nám do laboratória príde denne cca 2 000 vzoriek, z toho biochemických, ktoré „putujú“ do automatizovanej linky, je okolo tisíc až tisíc dvesto. Ostatné mikrobiologické a hematologické vzorky idú mimo tento automatizovaný systém. Ročne vyšetríme v laboratóriu niečo vyše 2,5 milióna biochemických parametrov. Kým predtým sme mali priemerný čas dodania statimového výsledku 70 – 80 minút, teraz sme sa dostali pod hodinu.
