Skip to main content

NEWSLETTER


Poskytovat lze víc než jen čísla

V rámci proběhlé mezioborové konference LabPRO2023 jsme měli unikátní příležitost pohovořit s prof. MUDr. Vladimírem Paličkou, CSc., dr. h. c. z FN Hradec Králové, který koordinoval středeční blok nazvaný „Společnost a laboratorní medicína“ a sám se ve své přednášce zamýšlel nad tím, zda je laboratorní medicína obor nebo deštník nad obory a kam směřuje.

Závěrečný blok programu konference jste nazvali „Společnost a laboratorní medicína“. Společnost v jakém smyslu?

 Ve smyslu ČLS JEP – a laboratorní medicína. Jde o pohled několika odborností, zda dohromady tvoří laboratorní medicínu, nebo všichni děláme, byť třeba velmi dobře, ale pouze to své, ať už biochemii, hematologii nebo třeba mikrobiologii. A zda komplex oborů lze integrovat do celku, vyvinout z nich dohromady podobu laboratorní medicíny. To byla podstata otázky, kterou profesor Jabor, organizátor konference, položil nejen mně, ale i do pléna, abychom o ní diskutovali.

Vytvořili byste další obor ke stávajícím?

 Ne. Jde o to, jestli takzvaná laboratorní medicína má tvořit deštník nad nimi, anebo už vzniká spojením všech laboratorních oborů. To je velmi složitá otázka, odpověď na ni je komplikovaná a řešení jsou v různých zemích odlišná. Ve většině Evropy ale rozdělení laboratorních oborů do samostatných jednotek nebývá, jsou do značné míry integrované. Téměř vždy tam bývá spojená biochemie s hematologií, immunologií, sérologií, někde, například v Holandsku, i s transfuzní medicínou. Úplná rozdělenost do jednotlivých oborů je asi naším specifikem. Ale ani u nás to tak není všude – na integraci oborů přistoupila značná část nestátních laboratoří, protože je to ekonomicky výhodnější.

Vy osobně byste byl pro směřování k integraci?

 Upřesním to. Integrace je možná především v laboratorně-analytické části. I tady na konferenci proběhly výborné přednášky a prezentace skvělých firem o úžasné automatizaci. Ty stroje jsou dokonalé, ať už jde o immunologická nebo biochemická vyšetření, zpracují to celé. Tato část laboratorní medicíny je podle mého názoru nepochybně integrovatelná. Funguje to tak všude ve světě a musí to být i u nás. Analytickou část lze při kvalitním zázemí integrovat velmi dobře. Jistě to vyžaduje nějaké úsilí a peníze, ale ve finále se obojí ušetří. Je to řešitelná záležitost. Mnohem složitější ale je, co dál s výsledky analýz. Laboratoř má být zejména producentem čísel? Z automatu jich vyjíždějí tisíce za hodinu. Nebo má být výsledkem práce laboratoře informace, respektive užitečná informace, která přinese prospěch pacientovi? Mezistupňů je několik. Informace je už i to, když výsledek analýzy  vztáhnete kupříkladu k normálním hodnotám, to ale nestačí.

Takže směřování by mělo postoupit od analýzy, kterou dospějete k datům, k jejich syntéze, k závěru na jejich základu?

Ano, na základě dat může dojít k syntéze. To je ale mnohem složitější a nad rámec toho, co jsou schopny provádět analyzátory. S řešením by časem mohla pomoci umělá inteligence. Cílem laboratorní medicíny jako takové je, abychom z laboratoří klinikům poskytovali výsledky, které jsou integrované a aby od nás dostávali komplexnější informaci. Aby si ji ošetřující lékař nemusel postupně a sám z došlých dat skládat dohromady. Měl by dostat informaci, která jemu a pacientovi přinese prospěch. Ošetřující lékař nemá z laboratoře dostat jenom čísla. Čísla jsou málo.

Čeho se dotknou změny, které se odehrají v rámci Národního autorizačního střediska pro klinické laboratoře, tedy v NASKL?

V NASKL půjde především o zdokonalení systému kontroly kvality. Chceme, aby to byla skutečně kvalita, co z laboratoří odchází. A nejenom ta čísla, i když samozřejmě musí být zajištěno, že jsou správná a vše splňuje mezinárodní normy. Domnívám se, že data by pokud možno měla být doprovázena i další informací, například u vysoké hodnoty měřeného parametru indikací dalšího vyšetření. Obsažena by měla být i relevantní informace, včetně pro vás jako pacienta, protože to by mohlo rozhodovat o vašem zdravotním stavu do budoucna. Pacient má právo znát výsledek svého vyšetření a vědět, co znamená a k čemu slouží.

Po výstupní kontrole správnosti výsledku by ještě měl nastoupit specialista, který by dodal klinickou informaci?

Ano, to by bylo ideální. Zapojení laboratorních specialistů do diagnostického procesu je velmi správná celosvětová tendence. Jedna z největších společností laboratorní medicíny, American Association of Clinical Chemistry, už i změnila svůj název na Association for Diagnostics and Laboratory Medicine. Zdůrazňuje tak, že jí jde nejen o čísla, ale o diagnostický přínos. Aby tam bylo něco, co přinese větší prospěch.

Název vaší přednášky zněl „Je laboratorní medicína obor nebo deštník nad obory?“ Jde vám o syntézu na pomoc klinikům?

 Přesně tak. My o těch výsledcích víme hodně, respektive odborníci v jednotlivých laboratorních oborech o nich vědí velmi mnoho. Tak je třeba to sdělit i klinickým kolegům. Tudy půjde náš svět dál. Určitě do toho vstoupí a hodně napomůže už zmíněná umělá inteligence, dokáže zpracovat neskutečná množství dat, která v laboratořích vznikají. Možná s nimi málo pracujeme, jde z nich vyvodit mnohem a mnohem více. Pracovat s nimi jde sumárně, ale je třeba i je individualizovat.

Ano, ale umělá inteligence nenese odpovědnost…

 Odpovědnost nemá, to je pravda. Tu musí mít specialista v laboratorní medicíně nebo klinik. Spoluprací obou dvou využijí výsledky umělé inteligence a zpracování dat.

Určitě vzniknou ještě dokonalejší automatizované laboratorní linky než ty dnešní. Nezůstanou bez práce laborantky?

 Ne. Dokonce si myslím, že laborantky budou ve vlastním analytickém procesu cennější, než jsou dnes vysokoškoláci. Ony proces v podstatě řídí a budou ho řídit i nadále. Role vysokoškolských pracovníků laboratoře by se podle mého názoru měla víc přesouvat do oblasti kontaktu s klinikem a s pacientem. Tam mají být. Přímo v laboratoři to umí lépe ta firma a ten stroj.

Jak si stojí česká laboratorní medicína ve světovém kontextu?

 My jsme skvělí v analytické části, umíme ji opravdu výborně. Máme velmi dobré a velmi kvalitně vybavené laboratoře. Trochu schází drive úplně nových technologií, protože jsou drahé. Peníze pochopitelně hrají roli – a náš trh je malý… A chápu, že zdravotnictví nemá nekonečné prostředky. Musel jsem mnohokrát řešit, zda víc potřebujeme peníze například na léčbu onkologických pacientů, než na zlepšování nějakého technického vybavení. Ale nutné je oboje. Tohle možná máme trošku složitější než ostatní svět. Odborně si však stojíme velmi dobře.