Opravdu je nuda v Brně a Quo vadis, klinická biochemie?

Leader oboru posouvá i jeho směřování

„Společnost Beckman Coulter má ambici být leaderem v oboru a konference DIALOG jsou jednou z cest, jak otevírat dveře i trochu dál,“ říká Ing. Lukáš Palivec, Ph.D., obchodní a marketingový ředitel společnosti Beckman Coulter Česká republika.

Kdy a jak vznikl koncept této konference a proč jste ji nazvali DIALOG?

Tento koncept vznikl už v roce 2017 a jeho smyslem bylo především vytvořit místo, kde se mohou setkávat uživatelé výrobků naší společnosti, a to nejenom uživatelé z laboratorního prostředí, ale i všichni další, kteří mají návaznost v rámci služeb, které laboratoře poskytují. A proč právě DIALOG? O ten nám totiž jde. O dialog mezi dodavatelem a uživatelem, ale zároveň i mezi laboratoří a klinikem, a klidně můžeme jít i dál, třeba i mezi klinikem a pacientem. Jde nám i o dialog mezigenerační, protože in vitro diagnostika a celá klinická biochemie je obor, kde se všichni musíme hodně soustředit na to, abychom generovali nové talenty. Proto je konference hodně i o edukaci, vědomě jsme zaměřili pozornost na vnímání klinické biochemie nejmladší generací, která přichází do praxe.

Takže vám jde i o zpětnou vazbu?

Jednoznačně. Myslím si, že DIALOG má být i prostředkem pro nastavení správných zpětných vazeb. A to nejde bez velmi kvalitní komunikace.

Konferovat ale jde i jen na dálku, je to rychlé a vyjde to levněji. Má ještě smysl, aby spolu lidé mluvili naživo a na jednom místě?

To smysl rozhodně má. Kvalitní komunikace znamená, že ten, který informaci vysílá, ji dokáže dostatečně přesně interpretovat tak, aby si příjemce odnesl skutečně to, co vysílající zamýšlel. To je v online verzi velice těžké zajistit, prostředí tam je velmi neosobní. My samozřejmě vedeme dialog v rámci přednášek a řízené moderované diskuse, ale velmi cenné jsou i dialogy „v zákulisí“, děje se tady networking mezi účastníky, a to je veliká přidaná hodnota osobního setkávání. Zároveň ale jde i o způsob, jak posouvat obor. Společnost Beckman Coulter má ambici být leaderem v oboru a konference DIALOG jsou jednou z cest, jak otevírat dveře i trochu dál. My nechceme jen ukazovat, jaká máme řešení, co máme za přístroje a jaké máme reagencie. Myslím, že dokážeme být i nad tím.

Opravdu je nuda v Brně?

Konference DIALOG se pokaždé koná na jiném místě a její pořadatelé vždy dávají příležitost odborným autoritám v místě konání. V prvním bloku tak vystoupili zástupci významných pracovišť spjatých s Brnem. Odborné zkušenosti tu sdílejí mezioborově, přednášky zaměřili zejména klinicky a „nuda v Brně“ to rozhodně nebyla.

MUDr. Zdeňka Čermáková, Ph.D., primářka Oddělení laboratorní medicíny Masarykova onkologického ústavu (MOU) přiblížila oblast tumorových markerů. Jde o laboratorně prokazatelné látky přítomné v organismu v důsledku maligního procesu, které jsou přítomné v séru nebo se vyskytují v nádorových buňkách. Největší využití mají pro monitoraci léčby a zjištění relapsu onemocnění. Příspěvek RNDr. Miroslavy Beňovské, Ph.D., primářky Oddělení klinické biochemie Fakultní nemocnice Brno a její kolegyně Mgr. Alice Hoffmannové, Ph.D., se týkal vlivu onkologického onemocnění v dětském nebo mladistvém věku na ovariální rezervu žen. Mgr. Kristína Greplová z Oddělení laboratorní medicíny MOU, která je zároveň i koordinátorkou osmičlenné sítě českých biobank, představila Banku biologického materiálu MOU. Zaměřena je na uchovávání dlouhodobě zamrazené nebo jinak zpracované tkáně a dalšího humánního biologického materiálu onkologických pacientů. Biologický materiál, včetně souvisejících dat, poskytuje především pro vědeckovýzkumné účely. V biobance MOU je nyní na 170 tisíc vzorků. Jde o vynikající příklad, jak už jednou (za nemalých nákladů a někdy vzácné) získané vzorky po laboratorní analýze nevyhodit, ale opakovaně využít, zejména pro odborné studie. Tiché a zákeřné onemocnění familiární hypercholesterolemii a kazuistiku non-compliance pacientky, kterou tato patologie, a zejména její přístup k léčbě téměř stály život, představil MUDr. Ondřej Kyselák, Ph.D. z Oddělení klinické biochemie Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

Quo vadis, klinická biochemie?

Blok věnovaný směřování oboru měl dvě části. První se věnovala výzvám a cestám edukace pracovníků v oboru klinické biochemie a jejich profilu, druhá část se týkala zejména nové regulace in vitro diagnostiky.

Edukace, odbornost, mládí vpřed!

„Vzdělávání je základní součástí práce ve fakultní nemocnici. Bez předávání zkušeností není možné zajistit kontinuitu naší práce, a to zvlášť v dnešní době, kdy dochází k rozvoji nových diagnostických metod a jejich využití v denní praxi. Na výuce je krásné i to, že dochází nejen k předávání informací mezi učitelem a studenty, ale také opačným směrem,“ řekla v úvodu k panelové diskusi o výzvách a cestách edukace pracovníků v oboru klinické biochemie doc. Ing. Drahomíra Springer, Ph.D. Paní docentka pracuje v Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, vyučuje i vede postgraduální vzdělávání v oblasti klinické biochemie a je předsedkyní výboru České společnosti klinické biochemie ČLS JEP. Své zkušenosti absolventa specializačního atestačního vzdělávání v klinické biochemii čili „postgraduálu“ přiblížila PhDr. Nela Chobolová, MBA, z Ústavu laboratorní medicíny Fakultní nemocnice Ostrava. Jako optimální hodnotila náplň výukových modulů, i když je obtížné je správně vytvořit, protože frekventanti přicházejí po různých oborech studia. Uvítala by ale větší prostor pro praxi a také možnost online výuky paralelně s prezenční. Dalšími panelisty byli Mgr. Hana Vimmerová, MUDr. Daniel Rajdl, Ph.D., a MUDr. Denisa Vlčková. Všichni tři jsou pracovníky Ústavu klinické biochemie a hematologie Lékařské fakulty v Plzni Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Plzeň. Zamýšleli se nad motivací k práci v laboratoři klinické chemie (převládalo osobnostní směřování a entuziasmus, je to užitečná a dobrá práce) a nad vlastním procesem adaptace a vzdělávání na pracovišti. Překvapivě ale celou debatou nejvíce rezonovalo téma komunikace, ať už mezi laboratoří a klinikem, nebo ve vzdělávání „nového“ biochemika, včetně komunikace mezi ním a jeho školitelem. Docentka Springer v této souvislosti konstatovala, že vyučovat biochemii mají především lidé, kteří ji sami aktivně provozují. Zdůraznila ale i důležitost komunikace mezi klinikem a laboratoří a také potřebnost toho, aby klinici viděli „naživo“ laboratorní provoz a porozuměli jeho práci. Kliničtí lékaři pak lépe vědí, co mohou od laboratoře očekávat.

Úskalí a výzvy regulace in vitro diagnostiky

Druhá část bloku Quo vadis, klinická biochemie? se týkala prostředí regulace in vitro diagnostiky, zkráceně IVD-R. Panelovou diskusi na toto téma zahájil a vedl prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., dr.h.c., přednosta Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Nová regulační směrnice pro výrobu a uvádění na trh in vitro diagnostických zdravotnických prostředků na evropském jednotném trhu nahradí současnou směrnici EU o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro (98/79/EC). Diskutující představili novou IVD-R evropskou direktivu, její aplikaci a rizika v každodenní praxi z pohledu výrobců, uživatelů i notifikované osoby. Ing. Petr Šmídl, CSc., (předseda České asociace výrobců a dodavatelů diagnostik in vitro, CZEDMA) a Lubomír Stříž (výkonný ředitel CZEDMA) informoval o stavu platné legislativy IVD s ohledem na zdravotnické laboratoře – jaké změny na trhu s IVD mohou laboratoře v příštích letech očekávat a jak mohou tyto změny ovlivnit jejich provoz a ekonomiku. Ing. Aleš Martinovský (Porta Medica s.r.o.) konstatoval, že IVD-R přináší do celého životního cyklu zdravotnických prostředků pro diagnostiku in vitro nečekaně mnoho komplikací. Mnohé z nich jsou již zřejmé, o některých jiných vědí zatím jen odborníci na regulaci zdravotnických prostředků, kteří sledují bolestnou evropskou implementaci „sesterského“ nařízení o obecných zdravotnických prostředcích – tuší tak, co do oblasti IVD teprve přijde. Ing. Pavel Vaněk (Institut pro testování a certifikaci, a.s., Zlín) hovořil o regulatorních požadavcích na in vitro diagnostiku z pohledu notifikované osoby. Velmi živě se diskutovalo i o tzv. home made metodách, riziku omezení testů a růstu nákladů na diagnostiku. Opakovaně také zaznělo, že rizikem v rámci Evropské unie je nedostatek notifikovaných osob a referenčních laboratoří. Nové IVD-R evropské direktivě se rozhodně nelze vyhnout, i když je hodně administrativní a velmi náročná. Účastníci bloku ale přispěli k orientaci v problematice (včetně toho, koho se zeptat při nejasnostech při aplikaci regulace), a ve výsledku i k tomu, aby nazírání na ni nebylo pouze negativní.

Jana Jílková