V laboratořích skupiny AGEL se mimo jiné zabýváte terapeutickým monitorováním léčiv. O co jde?

Ano, zabýváme se jím od roku 2006 a máme už poměrně bohaté zkušenosti. Obecně řečeno je terapeutické monitorování léčiv (TDM) prostředkem pro nalezení optimální dávky a dávkovacího intervalu s cílem maximalizace terapeutického účinku při současné minimalizaci toxicity léčiva, ale v důsledku i proo zvýšení nákladové efektivity. S využitím vhodných farmakokinetických modelů se snažíme najít individuální farmakokinetické parametry konkrétního jedince. Oproti obecné populaci mohou být významně změněny vlivem probíhajícího patologického procesu, lékových interakcí, genetických predispozic a u specifických populací. Typicky tak vidíme závažné změny farmakokinetiky antibiotik například u pacientů v septickém stavu, kdy běžné dávkování antibiotik často selhává. Změny individuální farmakokinetiky přitom nastávají velmi rychle. Cílem je maximalizovat terapeutický efekt, například u antibiotik tak, že skutečně dosáhneme optimální koncentrace léčiva v místě účinku, v závislosti na charakteru konkrétního antibiotika.

Stanovujete tedy koncentrace hladin léčiv v biologických vzorcích, které se hodnotí v souvislosti s klinickým stavem?

Vlastně ano. Ve vhodných intervalech měříme plazmatické hladiny léku tak, abychom namodelovali, jak se lék z hlediska kinetiky v organismu chová. A snažíme se dosáhnout optimální terapeutické koncentrace v místě účinku. Účelem TDM je i návrh dávkovacího režimu pro konkrétního pacienta. Kolísání plazmatických hladin léku může být způsobeno zdravotním stavem, polymorbiditou, interakcí léčiv, u kriticky nemocných, starých, novorozenců nebo chronicky nemocných. Zabýváme se i farmakogenetikou, tedy oborem, který sleduje dědičně podmíněnou variabilitu odpovědi organismu na užívání klinicky významných léků.

Používání farmakogenetiky se snažíte také propagovat, daří se to?

S její propagací v rámci Česka zatím moc úspěšní nejsme, což je škoda. Přitom když dostanete informaci o typu metabolizátora na konkrétním enzymu, jedná se o informaci platnou jednou provždy, na celý život. Přitom existují pro řadu léčiv velmi dobré mezinárodní guidelines k dávkování léčiv, např. psychofarmak, s ohledem na konkrétní, geneticky podmíněné odchylky metabolismu.

Vraťme se ještě k terapeutickému monitorování léčiv. Jak dlouho už se používá?

Řadu let, velmi úspěšně a u celé řady léčiv. Například v naší laboratoři aktuálně monitorujeme 146 různých léčiv ze skupin antibiotik, psychofarmak, antihypertenziv, biologické léčby a dalších.

A může z vaší práce čerpat někdo jiný než zdravotnická zařízení sdružená v rámci AGEL?

Ano, a čerpá. V rámci terénu spolupracujeme s celou řadou nemocnic na severní i střední Moravě, ale denně vozíme vzorky i z některých velkých pražských nemocnic. Naše výsledky využívají klinici, především intenzivisté a lékaři z ARO. A ještě musím podotknout, jak velmi důležitá je naše spolupráce s klinickými farmaceuty a mikrobiology, bez nich by to prostě nešlo. Dávkování se šije na míru konkrétnímu pacientovi a jeho diagnóze.

Jana Jílková