Program kongresu, tak jako již tradičně, zachytil a odrazil vývoj a směřování vlastně celé „laboratorní medicíny“. Přednášky a diskuse se bezprostředně dotýkaly rozvoje oboru, jeho managementu, systému a potřebě vzdělávání, ale i analytických předpokladů a klinických aplikací. Prostor tu mělo téma průniku molekulární biologie do laboratorní medicíny, rozvoj separačních metod (tedy především detekce cestou hmotností spektrometrie), problematika kalciofosfátového metabolismu, uplatnění oboru v kardiologii a technologické otázky automatizace. I do laboratorní medicíny zasahuje tolik diskutovaná umělá inteligence a vynechána pochopitelně nebyla ani na tomto kongresu. Jeho vítaným zpestřením byly nepochybně kasuistiky a zajímavé postřehy z denní praxe, prostě v programu si každý našel, co ho nejvíce zajímá. Organizátorům se navíc podařilo zajistit i vystoupení několika špičkových odborníků z Evropy i světa, a tak se tu nabídla i dobrá možnost srovnání „jak na tom jsme“. Atraktivní a velmi přínosnou součástí celé akce byly i posterové prezentace k nově zaváděným metodám, k novým screeningovým programům i postupům, jak tyto programy v laboratořích zavést.

Společně posouváme práci v oboru kupředu

V průběhu kongresu jsme položili několik otázek doc. Ing. Drahomíře Springer, Ph.D.,  předsedkyni ČSKB a vědeckého výboru kongresu.

Má v „době onlinové“, za všeobecného stresu a nedostatku času ještě smysl pořádat setkání, jako je toto?

Určitě ano, mají velkou přidanou hodnotu. Ona je to totiž příležitost nejen přiblížit nejnovější informace oboru. Hodně jde i o to setkat se osobně s kolegy, které trápí podobné problémy, ale i radosti. Stále platí úsloví „sdělená starost, poloviční starost, sdělená radost, dvojitá radost“. Společně se tu zastavujeme nad možnostmi vyřešit některé potíže a společně posouváme práci v oboru zase trochu kupředu.

Už na začátku programu je blok o umělé inteligenci v laboratorní medicíně. Budou díky/kvůli ní lidé v laboratoři bez práce?

To si vůbec nemyslím. Je to přesně naopak. Zaměstnanci v laboratoři budou muset být mnohem vzdělanější a budou se muset věnovat i právě tomu, jak s umělou inteligencí pracovat, protože ta by nám měla pomáhat. Měla by nám pomoci například vyhodnocovat některé výsledky, zautomatizovat procesy, které se opakují  – s tím, že se procesy opakují, někdy ztrácíte pozornost. To je bohužel v objemu výsledků občas problém. Každý výsledek vycházející z laboratoře, ať už je biochemická, hematologická nebo mikrobiologická, musí projít kontrolou, kterou provedl lékař nebo atestovaný klinický biochemik s přírodovědným vzděláním. Myslím si, že pokud budou tyto expertní systémy dobře nastavené a budou je nastavovat odborníci, bude je možné využívat i v menších laboratořích klinické biochemie nebo i jiných oborů a bude to ku prospěchu věci. O tom je potřeba diskutovat a je potřeba se k tomu stavět čelem. Jsem vždy pro to se k novým výzvám stavět otevřeně. Nemusíme být vždy úspěšní, tak to prostě je, ale tím se stále učíme i my takzvaně zkušení biochemici. Zavrhnout  novou myšlenku hned na počátku, to podle mě není dobrý nápad.

Moderujete blok o molekulární biologii v laboratorní medicíně. V čem je podle vás právě tato další cesta tak velkým přínosem? A má i rizika?

Podle poslední části vašeho dotazu chápu, že máte na mysli metodu CRISPR. Samozřejmě to je vždy otázka etiky. Byla bych pro striktní omezení takových věcí, ale na druhou stranu bez otevřeného přístupu by nebyl možný pokrok. Je nesmírně obtížné někde přesně nastavit tu hranici. A kdo nám řekne, co je a co není správné? Věřím, že ti, kteří se podíleli na vývoji atomové bomby, na začátku výzkumu věřili nebo doufali, že jejich výsledky povedou ve společnosti k dobru. Čeho jsme pak byli svědky, jistě není úplně to, s čím by mohli být spokojeni. Ono soudit událost zpětně není nic těžkého. Zato velmi obtížné je predikovat do budoucnosti, k čemu všemu to povede. My pořád doufáme, že tyto nové technologie by mohly pomoci lidem, kteří mají mutace v genech, které je už předem odsuzují k tomu, že dříve nebo později podlehnou nějakému onemocnění. Pokud máte možnost ovlivnit to, jestli se vám narodí poškozené dítě, bývá volbou většiny lidí dítě zdravé.

Zasazujete se o doporučení, které se týká zapojení neinvazivní prenatální diagnostiky do screeningu vrozených chromozomálních odchylek. Komu by pomohlo?

Zejména maminkám, ale koneckonců i nákladům vynaložených zdravotními pojišťovnami. Já se zabývám mimo jiné i diagnostikou rizika vrozených vad, třicet let se v této oblasti věnuji screeningu v těhotenství. Na přípravě doporučení pro zapojení neinvazivní prenatální diagnostiky do screeningu vrozených chromozomálních odchylek se ČSKB podílí už tři roky, spolu se Společností lékařské genetiky a genomiky a s Českou gynekologickou a porodnickou společností. Metoda má vysokou výtěžnost – 95-99 % při falešné pozitivitě několika promile. Provádí se z krve matky, je z ní schopna detekovat fragmenty fetální DNA. Z nich jsme schopni sestavit genetickou výbavu plodu a odhalit tam případnou chromozomální odchylku. V krvi matky cirkulují ale fragmenty DNA z placenty, ne přímo z plodu, proto se pozitivní nálezy musí ještě ověřit invazivním odběrem a genetickým testováním tohoto materiálu, který přímo souvisí s plodem. My je vlastně screeningem spojujícím biochemické vyšetření s ultrazvukovým měřením šíjového projasnění u plodu „předtřídíme“ a jen část s vyšším rizikem je odeslána na invazivní odběr. Neinvazivní prenatální diagnostika by umožnila podíl falešně pozitivních případů odesílaných na invazivní vyšetření zmenšit na minimum. Nejde jen o stres, kterého ušetříte těhotné, ale vlastně tím ušetříte peníze za invazivní odběr a další genetické analýzy.

Jste špičkový expert, ale i velmi zkušený učitel. Mezi přednášejícími i v auditoriu konference ČSKB potkáváte i spoustu svých žáků. Jak to máte se  zpětnou vazbou – od žáků k učiteli?

Pro mě je největší štěstí, když mohu být v kontaktu s ostatními lidmi, kteří jsou podobně zaměřeni. Tady vidím odezvu, ty kolegy většinou znám i jménem, nebo aspoň od vidění z předatestačních kurzů. Všichni znají z nich mě, a já jim vždycky znovu říkám, kdybyste cokoli potřebovali, tak se na mě obraťte. A to se i děje a mně to nevadí. Nikdo se mě nebojí oslovit třeba po přednášce, nebo i tady na sjezdu u kávy. A mě těší, že oceňují mou snahu přivádět do výuky mladé kolegy, kteří mají energii předávat své zkušenosti. I na tomto poli je nesmírně důležité si vychovávat své nástupce.  

Jako učitele vás určitě těší i to, že partner kongresu, společnost Beckman Coulter CZ, bude udílet ocenění pro mladé klinické biochemiky…

 Ano, je to tak. Je to letošní novinka a máme z ní radost. Společnost Beckman Coulter CZ ve spolupráci s ČSKB vyhlásila Ceny Beckman Coulter za aktivní činnost pro mladé klinické biochemiky. První vyhodnocení bude za rok 2023, čili výbor ČSKB bude kandidáty posuzovat na jaře 2024. Cílem udílení cen je podpora mladých klinických biochemiků k aktivní činnosti v oboru. Ceny Beckman Coulter mohou být udělovány aktivním členům ČSKB mladším 40 let, a to ve třech kategoriích – laborantská sekce, přednášková činnost, článek v odborném časopisu. Velmi si vážím i toho, že nejde jen o ceny pro vysokoškolské pracovníky, ale je tam i část pro laboranty. Je velmi důležité i je motivovat, přitáhnout je k práci tak, aby je bavila a zajímala. I když je zapojíte do vlastní výzkumné práce, bude je to víc těšit, když jí budou rozumět, sami přijdou třeba s tím, že se jim některý výsledek nezdá. A to je výborné, jsou to přece oni, kdo stojí u přístroje. Sama ČSKB tradičně udílí řadu ocenění, nejvyšším je Hořejšího medaile. Od roku 2003 ji udělujeme za celoživotní mimořádný přínos k rozvoji české klinické biochemie a laboratorní medicíny. Letošním laureátem Hořejšího medaile je profesor Tomáš Zima. Při zvažování kandidátů jsme si řekli, že je vlastně na shrnutí významu celoživotní práce ještě dost mladý, ale na druhou stranu pro klinickou biochemii, celou laboratorní medicínu a naši společnost udělal strašně moc. Velmi si ho vážíme a tu cenu si opravdu zaslouží.

Jak se vám se společností Beckman Coulter spolupracuje?

Velmi dobře, jsou velmi akční a podle toho se nám s nimi i spolupracuje. Cítíte tam výborný drive a tah na komunikaci odborná společnost – zákazníci – zájmy firmy. Ale ten „zájem firmy“ u nich není vždy na prvním místě ve smyslu „já musím prodat – já mám dostat“. Opravdu si myslím, že náš obor jim má být za co vděčný.

1 2 3 ►