Na konferenci DIALOG 2025 jste odborným garantem bloku Diferenciální diagnostika sepse 360°. Co je sepse a jak ji vnímáte z klinického hlediska?

Nejlapidárněji bych, z pohledu klinika, o sepsi řekl, že je to syndrom život ohrožující akutní orgánové dysfunkce v důsledku dysregulované reakce na infekci. Z pohledu laika je vlastně docela výstižné lidové označení pro sepsi, říkalo se jí otrava krve a to není příliš daleko od podstaty. Jde o situaci, kdy organismus bojuje se závažnou život ohrožující infekcí, která v organismu navodí imunitní a metabolické procesy vedoucí k poškozování funkce životně důležitých orgánů. Pokud se tímto způsobem reakce organismu na běžnou infekci vymkne kontrole, může to skončit smrtelně. Stoupající závažnost otázky sepse je daná neustálým vzestupem infekčních problémů. Aktuálně už sepse patří mezi nejčastější příčiny úmrtí. Například ve Spojených státech je více než jedna třetina úmrtí v nemocnici připisována právě sepsi, náklady na její léčbu tam přesahují 38 miliard USD. Obdobné výsledky potvrzují i evropská epidemiologická data. Sepse je nejčastější příčinou úmrtí pacientů přímo v nemocnicích a je to tak na standardních odděleních i na jednotkách intenzivní péče. Na standardních odděleních 30 % a na JIP dokonce každý druhý pacient umírá na nějakou život ohrožující infekci v podobě sepse, a to napříč všemi věkovými kategoriemi. Na celém světě se ročně vyskytne 49 milionů případů sepse a 11 milionů souvisejících úmrtí. Sepse je tak nejen nejčastější příčinou úmrtí v nemocnici, ale současně i nejdražší hospitalizační diagnózou.

To jsou hodně varovná data, ale přesto se i sepsi v nemocnicích většinou podaří zvládnout…

Ano, ale navazují na ni další problémy, včetně obrovské ekonomické zátěže. Ono to nekončí jenom tím, že se pacient vyléčí ze sepse. Když odchází domů, nese si s sebou i celou řadu dlouhodobých důsledků, například v podobě poruch paměti, soustředění, depresí, úzkosti a spousty somatických potíží. Řada pacientů po sepsi se znovu učí naplňovat základní životní potřeby. Postupně se učí i chodit nebo mluvit. Často se nemohou po mnoho měsíců vůbec vrátit do zaměstnání. Sepse má velice závažné a dlouhodobé následky, ty jsou ještě stále hodně podceňované. Problematika řešení závažných infekcí a jejich následků se i proto týká nejen pacientů, lékařů a sester, ale i mikrobiologů, biochemiků, vědců, managementu nemocnic, ekonomů, pojišťoven a všech zdravotnických stakeholdrů a vlastně celé společnosti.

O sepsi také tvrdíte, že je mistrem nápodoby. V jakém smyslu se projevuje jako chameleon?

Ona se v úvodu může projevovat řadou zcela nespecifických, vágních symptomů, tím je velmi zákeřná. Není to tak, že každý pacient začne mít typické projevy infekce jako je horečka, třesavka nebo kašel. Pacient může být jenom „zvadlý“, spavý, zmatený, bolí ho celé tělo, nemůže se postavit na nohy. Tím je daná ta velká záludnost, kdy se může v úvodu sepse zcela pominout jako diagnóza v pozadí.

Je sepse nemoc?

Sepse není nemoc, sepse je syndrom, který vyjadřuje deregulovanou odpověď organismu na infekci jako takovou. Je to prostě popis situace, kdy organismus nepřiměřeně reaguje na nějaké infekční onemocnění.

Co mají pacienti s tímto syndromem společného?

Společné pro ně je vysoké riziko úmrtí,  20 až 30 % pacientů, kteří skutečně prodělají sepsi, má riziko, že v jejím důsledku zemřou. Mají i vysoké riziko velmi dlouhodobých komplikací a do budoucna i častých návratů do nemocnice. Druhá záludnost sepse ale je v tom, co společného vlastně nemají, tedy z biochemického hlediska. Výsledky jejich laboratorních vyšetření se mohou velmi lišit. Nelze tedy říci, že by u všech pacientů byla uniformní odpověď a stačilo by vyšetření dvou nebo tří biomarkerů a měli bychom jistotu, že jde o sepsi.

Jaké jsou v oblasti sepse nejbližší výzkumné perspektivy?

Výzkum se ubírá dvěma směry. Sepse je klasický boj mezi predátorem a pacientem. Tím predátorem jsou mikrobi jako původci těch infekcí. Na tyto původce je zaměřen jeden velký směr výzkumu a blíží se doba, kdy budeme schopni velmi rychle původce infekčních onemocnění detekovat už na vstupu do nemocnice. Nebudeme už muset čekat 2 až 3 dny na výsledky mikrobiologické laboratoře. To je první velmi dramaticky se rozvíjející směr výzkumu. Druhým směrem je právě hledání přesnějších ukazatelů, tedy biomarkerů, které nám pomohou lépe stanovit diagnózu, a také nám predikovat, jestli nemocný bude mít prospěch z té které léčby a jakou i bude mít prognózu.

V diskusi Diferenciální diagnostika sepse 360° padla zmínka o nutnosti „šestého smyslu“, aby klinik sepsi odhalil rychle. Jak to bylo myšleno?

Ono jde o kombinaci vzdělanosti a ohromných klinických zkušeností. Třetím faktorem bude i určitá forma nadání. To jsou lékaři, kteří prostě mají ten cit, vycítí, že s tím pacientem se děje něco víc, co nám zatím soubor vyšetření nemůže sdělit, ale oni vidí, že ten nemocný nevypadá dobře, neprospívá a pomýšlí ve své diferenciální diagnostice na choroby, které by to mohly vysvětlit.

PhDr. Jana Jílková