Za vámi je náročná akce, která navíc je i „v hledáčku evropské federace“. Na jak dlouho si teď můžete oddechnout, tedy alespoň od pořadatelské funkce?

MUDr. Pivovarníková: Na dlouho to opravdu nebude. Ostatně nejen konference  LABKVALITA probíhá pod záštitou European Federation of Clinical Chemistry and Laboratory Medicine (EFLM), tato akce se ob rok střídá s kongresem Slovenské společnosti klinické biochemie a obě pořádáme pod záštitou této evropské federace, informace o konání jsou i součástí jejího kalendáře. Pravdou je, že příprava je vždy velmi náročná.  Akce sama je vždy na podzim, ale přípravou se intenzivně zabýváme už od začátku roku. Takže už od ledna 2026 začneme připravovat XVI. kongres SSKB, zahájen bude 4. října 2026. Nejen na programové složce, i na praktické organizaci sjezdu se vždy podílejí všichni členové výboru SSKB, jako malá společnost bychom neufinancovali zaplatit organizační agenturu. Ale všechnu s tím spojenou práci, a ta je někdy až mravenčí, děláme dobrovolně a rádi. Posiluje nás vědomí, že o obě naše odborné akce mají laboratorní specialisté velký zájem, o tom svědčí i jejich rok od roku větší účast. Konference LABKVALITA 2025 už měla na 260 účastníků, což nás samozřejmě velmi potěšilo. 

Do tradičního programu vkládáte i novinky. Co jste přidali letos?

MUDr. Magula: Především klinickou část, a to s velmi pozitivním ohlasem auditoria.

Letos totiž kolegové z výboru SSKB a někteří její další členové připravili dvě doporučení SSKB pro klinickou praxi. První se týká vyšetření glomerulové filtrace a proteinurie, druhé vyšetření lipidových parametrů používaných pro odhad rizika aterosklerotických kardiovaskulárních onemocnění. Příslušné programové bloky, tedy laboratorní diagnostiku onemocnění ledvin a lipidové parametry, jsme zařadili s vědomím, že jde o témata, která mají i klinický pendant, potřebujeme a chceme upevňovat vazby mezi medicínskou a laboratorní částí. K našim doporučením se tu vyjadřovali i kolegové z jiných odborných společností a jsme rádi, že jejich vyjádření byla velmi pozitivní. Odborné veřejnosti bych rád připomněl, že obě naše nová doporučení najdou i v letošních číslech časopisu Laboratórná diagnostika. SSKB je organizační složkou Slovenské lékařské společnosti (SLS) a nám se ohledně doporučení podařilo oslovit všechny její členy, doporučení publikovat v Monitoru medicíny, tedy časopisu vydávaném SLS,  výtisky dostávají všichni její členové. Přínosem pro účastníky konferencí jako je tato ale nejsou jen informace o úplných novinkách. Stále platí pravidlo o opakování jako matce moudrosti, proto se i na našich konferencích témata do určité míry opakují, vždy ale s nějakým jiným, novým pohledem. Teď jsme například v programovém bloku Beckman Coulter Slovakia vyslechli i to, že původní Westgardova pravidla se částečně přehodnocují.

MUDr. Pivovarníková: Myslím si, že jedním z důvodů, proč stoupá nejen počet účastníků konference, ale i členů SSKB, je naše snaha, abychom si nepředávali informace jen „mezi námi biochemiky“.  „Sami spolu na dvorečku“ ne že by nemělo význam, má, i pro „mladé“,  ale je potřebné přitáhnout kliniky, kteří používají naše testy, abychom měli zpětnou vazbu a věděli, s čím musí zápasit oni – a právě to aby prezentovali. A právě tyto prezentace účastníky hodně oslovují, protože jsou velmi zajímavé, třeba i ve formě kazuistik, a jsou velmi dobrým edukačním materiálem.  Snažíme se klást důraz na praktický výstup, potřebujeme znát situaci na klinikách a mít zpětnou vazbu, potřebujeme vědět i co dalšího můžeme pro kliniky udělat.

Zdůrazňujete význam spolupráce s kliniky, nicméně právě laboratoř bývá pro kliniky „černá díra v nemocnici“, jak se s jistou hořkostí vyjádřila jedna vaše kolegyně. Jak s tím naložit?

MUDr. Pivovarníková:  Víc vystoupit z laboratoří a víc s kliniky konzultovat. Oni sami nás přijímají velmi rádi, konzultace a vůbec aktivní spolupráce s biochemiky je pro ně motivací k ještě většímu prohlubování klinické praxe. Potřebují, abychom je v naší oblasti edukovali. Pracuji ve fakultní nemocnici v Prešově. Ta sice nemá vlastní laboratoř, pracuje se pro ni v dodavatelském režimu, ale když se opakují nějaké problémy, dojdeme na dané klinické oddělení a řešíme to s lidmi, kteří tam pracují.  Jde o to řešit reálně a napřímo, vysvětlit si s nimi na konkrétních případech například chybné interpretace výsledků. A nejde jenom o nemocniční oddělení, pracujeme i s dalšími poskytovateli zdravotnických služeb, edukace z naší strany je potřebná i tam. Daří se to a i v tomto směru se snažíme kolegům biochemikům jít osobním příkladem. Osobní příklad motivuje, to platí i pro dobrou praxi.

Pozitivní motivací je jistě i povzbuzení v podobě cen, které vaše společnost uděluje…

MUDr. Pivovarníková: Ano, takovou motivací pro zvyšování a prohlubování profesionální úrovně a rozvoj vědecké a odborné úrovně v oboru klinické biochemie je i udělování Ceny profesora Ivana Pecháně za významný přínos klinické biochemii, která se uděluje na Kongresu SSKB.  A na letošní konferenci LABKVALITA 2025 jsme poprvé udělovali Cenu Arnolda Beckmana. Jejím cílem je podpořit a ocenit odborníky za významný podíl na rozvoji laboratorní diagnostiky, zlepšování kvality zdravotní péče a pokroku v oblasti klinické biochemie na Slovensku.

Oba jste na sebe vzali těžké břímě práce na projektu Almanach Historie klinické biochemie na Slovensku. Proč je tak důležité, aby takové dílo existovalo?

MUDr. Magula: Klinická biochemie v minulých desetiletích prošla bouřlivým rozvojem, ale i pro pochopení její současnosti a těch nejmodernějších trendů je třeba znát historii oboru u nás, jít k jejím kořenům, i to patří ke komplexnímu, objektivnímu pohledu.  V neposlední řadě chceme i sestavením a vydáním takové publikace vzdát poctu a poděkovat našim předchůdcům, kteří se v minulosti podíleli na založení oboru klinická biochemie, rozvíjeli ho a vytvořili předpoklady pro jeho dnešní existenci a postavení v rámci zdravotnictví.

Pane primáři Magulo, jste letošním laureátem Zlaté medaile SLS „Propter Merita“. S jakými pocity jste ji přijímal?

MUDr. Magula: Napadlo mě, že když začnete dostávat ocenění, začíná to být s člověkem na pováženou. Což nechci extrapolovat na pana profesora Čarského, kterému je 90 let a opravdu už všechna ocenění má, ale on si je skutečně zaslouží. Ale je pravda, že na některé lidi, kteří pro obor udělali hodně, se dříve tak trochu zapomínalo. Někteří pak byli oceněním i překvapení. Potěšilo je, že jsme si na ně vzpomněli. Poděkování i v podobě ocenění si rozhodne zaslouží. Patří jim, i když už nejsou v mainstreamu, ale tvoří  klinickou biochemii, zanechali v ní svoji stopu, něco pro ni udělali. Velmi si toho vážíme. Všichni potřebujeme pozitivní vzory a ty osobnosti tu jsou, jen o nich málo  víme. I proto je důležité vytvořit ten almanach.

Text a foto: Jana Jílková