Jste editorem a jedním z hlavních autorů všech vydání Laboratorní diagnostiky a stál jste u jejího vzniku. S jakým záměrem jste se práce na ní ujal?

Před těmi pětadvaceti lety u nás chyběla novější učebnice o laboratorní diagnostice,  zejména s přesahem do klinické praxe. K dispozici sice byly například už starší, ale velmi oblíbené a užitečné příručky profesora Masopusta o praktickém užívání laboratorních hodnot, ale postrádali jsme knihu o laboratorní diagnostice v klinických oborech. To byl hlavní důvod, proč jsem inicioval vznik této knihy a pustil se do práce na ní. Psal jsem, zároveň jsem knihu pořádal a skládal do jednotlivých celků,  oslovoval jsem s prosbou o autorskou spoluúčast kolegy biochemiky a kolegy z klinických oborů. Ostatně někteří z nich mají blízký vztah k laboratořím a řada z nich vzešla z oboru biochemie. První Laboratorní diagnostiku se nám podařilo vydat v roce 2002 a už tehdy to byla poměrně rozsáhlá kniha, bylo to kolem 730 stránek. Potěšil nás velmi pozitivní ohlas, velký úspěch knihy byl povzbudivý. Do dalších vydání jsem oslovoval odborníky z dalších klinických oborů, aby do knihy přispěli z pohledu a potřeb svého oboru. A tak nám přibyly kapitoly například z neurochirurgie, kardiochirurgie a ortopedie. Třetí vydání z roku 2013 už mělo téměř 1150 stran a 44 kapitol.

I třetí vydání je rozebrané, ale to asi není hlavní důvod, proč v roce 2025 Laboratorní diagnostika vychází v dalším vydání?

Čtvrté, přepracované a aktualizované vydání monografie Laboratorní diagnostika vychází po dvanácti letech od minulé edice. Při dynamice rozvoje některých oborů je dvanáct let dlouhá doba, nutných doplnění i změn bylo proto potřeba udělat hodně i v naší knize. Většina kapitol je teď zásadně přepracovaná a nově jsme zařadili dvě  kapitoly. Jsou to kapitoly Laboratorní diagnostika dědičných nádorových onemocnění a Molekulární diagnostika solidních nádorů – testování somatických aberací. Čtvrté vydání tak má už 1330 stran a 46 kapitol, jako editor jsem koordinoval skupinu už přibližně 135 autorů. Jsem velmi rád, že výsledkem je práce předních odborníků a autorit v oblasti medicíny a laboratorní diagnostiky.

Tato kniha asi není „pouze“ učebnice?

Nejde o běžnou učebnici. Myslím si, že jsme napsali praktického, komplexního, moderního a srozumitelného průvodce, který učí nejen správně interpretovat laboratorní výsledky, ale i chápat hluboké souvislosti mezi laboratorními parametry, klinickými příznaky a rozhodováním v klinické praxi. Čtenáři této knihy jsou studenti medicíny nebo laboratorních oborů z přírodovědných fakult nebo i z jiných oborů, z nichž vstupují do klinických laboratoří. Dále jsou to naše kolegyně a kolegové, kteří se připravují k atestacím z různých oborů – jsou tam překryvy z imunologie, hematologie, mikrobiologie. Jsou to také kolegové z laboratoří, kteří tady v jedné knize, na jednom místě mají laboratorní diagnostiku ve všech medicínských oborech. A v neposlední řadě jsou to lékaři z různých oborů, kteří potřebují vyhledat nebo zkontrolovat, jaké laboratorní testy volit, co nového se v jejich či příbuzných oborech objevilo nebo co přesně potřebují u pacientů vyšetřit. Kniha má velmi široký záběr a okruh čtenářů, kterým poskytuje ucelený pohled na současné možnosti laboratorní diagnostiky. Právě na výsledcích laboratorních vyšetření z různých oborů je postaveno 70-80 % lékařských rozhodnutí.

Žijeme v době online, ale Laboratorní diagnostika je vytištěná kniha. Byla forma vydání záměrná?

Žijeme v době online, ale klasicky vydaná tištěná kniha je vždy hezká a má svoji hodnotu. Stojí v knihovničce a lidé si do ní mohou sáhnout bez potřeby počítače. Samozřejmě pro střední a starší generaci je i to jednoznačně benefit. Rozsáhlé monografie nejen laboratorní diagnostiky vychází v tištěné podobě i v USA. Zároveň nakladatelé řadu knih převádějí do elektronické podoby, elektronický přístup bude určitě umožněn i do této publikace.

Chystáte se v nejbližší době rozšířit řadu svých vlastních knižních publikací?

V nejbližší době ne, ale mám představu vlastní útlé knížky o laboratorní diagnostice či spíše algoritmech vyšetření. V hlavě tu představu nosím snad 15 let, ale na její realizaci zatím nemám čas. Ale určitě bych tu knížku chtěl pro své kolegy, lékaře a studenty napsat.

Hovoříme spolu na konferenci LABKVALITA 2025, tedy na akci pořádané Slovenskou biochemickou společností, ale jsou tu i někteří čeští biochemici…

Česká a slovenská biochemie mají tradičně velmi dobré kolegiální a přátelské vztahy. Známe se, jezdíme navzájem na své odborné akce. V neposlední řadě je příznivou okolností i blízkost češtiny a slovenštiny, jazyku toho druhého národa – zejména ještě v mé generaci – dobře rozumíme. Otázkou je, jestli právě jazyková bariéra mezi Čechy a Slováky zůstane tak malá i v budoucnu, pro mladší generace, které už nevyrůstaly ve společném státě.

Jana Jílková
Foto: Radek Koňařík