Digitalizace v laboratořích je na velmi dobré úrovni
Inovace v laboratorní medicíně, to bylo téma třetího bloku prvního dne konference DIGI transformace 360°. „Nemáme indikátory kvality, které by nám pomohly zjistit, zda zavedené inovace přinášejí očekávaný efekt. Toto je třeba zlepšit,“ uvedl předsedající MUDr. Daniel Rajdl, Ph.D., přednosta Ústavu klinické biochemie a hematologie Lékařské fakulty v Plzni Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Plzeň.
Pane doktore, čemu se věnoval blok s názvem Inovativní přístupy a technologie, které mění tvář moderních nemocnic a laboratoří, jemuž jste předsedal?
Byl o inovacích, soustředili jsme se hlavně na laboratorní medicínu, jak inovace probíhají a jak můžeme dokázat, zda zavedená inovace v praxi přinesla očekávaný efekt. Inovace a digitalizace laboratorní medicíny uvnitř laboratoří je na výborné úrovni, to víme a umíme to ověřit, ale s procesy, které probíhají před laboratoří a za laboratoří, je to trošku horší.
Indikátory kvality používané v laboratořích je někdy těžké svázat s tím, zda opravdu ke zlepšení došlo. Diskuse byla o tom, jaké indikátory kvality zvolit, jak vhodně predikovat efekt investic nejen finančních, ale i časových, které do inovací vkládáme.
Která témata diskutujících byste vyzdvihl?
Pan magistr Ziad Khaznadar, vedoucí centrálních laboratorních laboratoří Fakultní nemocnice Bulovka, který byl jedním z řečníků, popisoval, jak inovace v jeho oddělení mohou pomoci pacientovi. Oddělení, na kterém pan magistr pracuje a které vede, je výrazně centralizované, což není úplně časté. Jeho zkušenosti mi proto přišly cenné, protože procesy centralizace laboratoří mohou být v mnoha ohledech pro nemocnice výhodné.
Zajímavý mi přišel i vstup pana magistra Jaroslava Šípa z Elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze, který mluvil o možnostech využívání dronů, například v transportu laboratorních vzorků, a o využití autonomních robotů ve zdravotnických zařízeních.
Inovace přístrojů a technologií, co je nového na tomto poli?
Inovace obecně směřují k tomu, aby lékaři dostávali výsledky rychleji a aby se na ně mohli vždy spolehnout. Na úrovni analyzátorů probíhá masivní vývoj, jsou snahy o to, aby stroje více vydržely, aby byly téměř bezúdržbové, aby se snížila jejich chybovost a zlepšila spolehlivost laboratorních výsledků, např. snížením frekvence náhodných chyb a interferencí.
Stále se do klinické praxe dostávají nové laboratorní markery, které přinášejí naději na zlepšení diagnostiky, například v oblasti poškození mozku nebo diagnostiky sepse – což jsou pole, která byla dříve mimo záběr laboratorní medicíny. Přesto však často chybí dostatečný počet a kvalita důkazů, že konkrétní marker skutečně přináší pacientovi klinický benefit. Je nezbytné najít rovnováhu mezi komerčním tlakem na inovace „za každou cenu“ a skutečným naplněním potřeb pacientů. Současně bychom však neměli ztrácet odvahu zkoumat i slepé cesty – bez této hravosti a zvídavosti by se pokrok zastavil.
Je celá řada inovací v oblasti automatizace, která vede ke standardizaci a často i ke zrychlení procesů a umožňuje nám věnovat se dalším oblastem, jako je POCT, preanalytika a interpretace laboratorních výsledků. Zvýšení dostupnosti laboratorních služeb někdy vede k nadužívání vyšetření, kdy až 90 procent indikací může být zbytečných. Klíčová je rovnováha mezi skutečnou potřebou a dostupností, přičemž laboratorní pracovníci by měli pomáhat řídit efektivní využití vyšetření. Tento problém vyvolal v našem bloku bouřlivou diskusi.
Jak vnímáte proces digitalizace českého zdravotnictví?
Digitalizace v laboratořích je na velmi dobré úrovni, avšak směrem ke komunikaci s nemocničními informačními systémy, dalšími laboratořemi a příjemci výsledků, jako jsou ambulantní specialisté a praktičtí lékaři, její kvalita postupně klesá. Začínají snahy o digitalizaci preanalytické fáze, např. pomocí systému S4DX. Téměř neřešenou oblastí zůstává digitalizace měřitelných výstupů péče o pacienta ve vztahu k indikaci a výsledkům laboratorních vyšetření. Tuto problematiku nastínil pan magistr Jindřich Maksant, Vedoucí oddělení laboratorních IT systémů ve společnosti AGEL, který zmínil například digitalizaci mikroskopických snímků na patologii nebo standardizaci laboratorních číselníků a jejich mezinárodní kompatibilitu. Diskutovali jsme také požadavek normy ISO 15189 na odpovědnost laboratoří za správné doručení výsledků (včetně čísel, referenčních rozmezí a jednotek) i za jejich správnou interpretaci.
V diskusi jsme také naznačili, že spolupráce na evropské úrovni bude vyžadovat značné investice a systematické úsilí.
Petra Hátlová