Neuropatolog a spisovatel MUDr. František Koukolík, DrSc., FCMA, působí na 3. LF UK, ve Fakultní Thomayerově nemocnici a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V rámci konference DIALOG 2025 přijal pozvání k účasti v odborném bloku nazvaném Rovnováha mezi hlavou a tělem, aneb jak se z toho nezbláznit.
V přednášce o vývoji stresu a odolnosti v lidské společnosti jste hovořil i o chronickém psychosociálním stresu. Zdravotníci v něm ale často nemohou bojovat ani utéci. Co jim zbývá?
Většinou marná doporučení jsou: adekvátní příjem potravy a tekutin, nekouřit, hýbat se, pohyb v přírodě, dostatečný spánek, omezit alkohol, žádné drogy. Připustit si syndrom vyhoření a depresi, včas navštívit odborníka.
Jako neuropatolog jste už zkoumal i nepočítané množství mozků lidí všech profesí. Jistě tedy přinejmenším tušíte, které fatální patologie očekávat u mozku lékaře…
Lékaře postihují všechna onemocnění mozku a dalších orgánů jako lidi, kteří jimi nejsou. Častější jsou závislost na alkoholu, drogách, úzkostné stavy, deprese, vyšší je sebevražednost zvláště v důsledku Shneidmanovy psychache, která není totožná s depresí.
Shneidmanova psychache? Obávám se, že ani netuším, oč jde…
Edwin S. Schneidman byl americký psychiatr, žil v letech 1918–2009. Shneidman napsal, že psychache, doslovně bolest duše, je pocit zranění, úzkosti, krajního pocitu hanby, viny, ponížení, osamělosti, strachu, hrůzy za stárnutí nebo těžkého umírání. Jakmile lidé usoudí, že je bolest nesnesitelná, zabijí se. Své životní dílo shrnul roku 1993 do pěti slov: „Suicide is caused by psychache.“ Během šedesáti let života v medicíně jsem se potkal u lékařů, které jsem v nějaké míře znal osobně, se sedmi sebevraždami tohoto typu.
Jde se naučit lépe snášet psychickou bolest? Do jaké míry si lze vypěstovat odolnost proti stresu? A jak ve prospěch onoho „pěstování“ přimět sám sebe k překročení vlastní komfortní zóny?
U motivovaných jedinců do značné míry. Chce to naučit se zvládat citovou a poznávací zátěž. Rada starší než dva tisíce let říká: neper se s vlastními rozbouřenými emocemi. Vylez na kopec a dívej se na ně jako na zdivočelou řeku. Počkej, až povodeň odplyne. Jestli je nadřízený jedinec nebo jedinec, s nímž jsme v blízké vazbě, psychopat, včas utéci. Být opatrný s optimismem. Omezit palbu bulšitu/pseudoinformací ze sdělovacích prostředků. Někteří lidé zvládnout mindfulness (všímavost), stojí to dost času. Udělat si radost, která není jídlo, kouření, alkohol, drogy, sex, herna nebo nakupování, což je strašné. Naučit se postoji ke štěstí: rozlišovat hédonické od eudaimonického.
PhDr. Jana Jílková