2045: Laboratorní odysea
Dnes jsem se rozhodl jít zase do laborky, i když je pěkný jarní den. Poslední dobou chodím častěji, home-office už mě moc nebaví. Sice jsem i tak v práci sám, ale potřebuji změnu. Navíc má přijít větší zásilka souprav – chci být raději u toho, ten náš nový robotický přejímkový systém ještě není úplně vychytaný.
Není teď v květnu nějaké výročí? Slyšel jsem něco o 100 letech od konce války, jenom nevím, jestli první nebo druhé světové, plete se mi to… Ale jo, to bude ta druhá, děda mi vyprávěl, že ji zažil jeho táta. Poslední dobou je v Evropě naštěstí docela klid, ale před dvaceti lety prý hrozila válka s Ruskem. Ale nepamatuji si z toho nic, tehdy jsem ještě „neměl mobil“ nebo jak, nevím proč, říká děda „tahal kačera“.
Hele, PPL už hlásí přílet. Přepínám si monitor na kameru dronoportu a sleduji přistání jejich stroje. Vypadá jako ten nový model F4F Cargo XL s nosností 50 kg. Náš robot tentokrát vše přebírá bez problémů, ne jako minulý týden, kdy zásilku nemohl pořádně udržet. Za chvíli hlásí sklad plný stav týdenních zásob; byl nejvyšší čas, kreatinin už docházel.
Supply-roboty (Emily, jak jim říkáme) jsme měli původně dva, ale kvůli doplňování materiálu do analyzátorů jsme museli koupit jako zálohu ještě třetího. Emil Druhý nám totiž v únoru uklouzl na náledí a trvalo týden, než mu vyměnili hlavu. No a Emil První nestíhal, takže směna mu musela pomáhat ručně. Samozřejmě jsme brblali, navíc u Duochronu SPx to nebylo jasně vysvětleno v hlasovém návodu. Po opravě se ale Emil Druhý občas chová divně. Zrovna nedávno šel kolem mě, právě jsem si sedal, najednou zavrávoral a vrazil mi do židle tak nešťastně, že jsem skončil na zemi. Raději mu nechám zkontrolovat gyroskop. Ale jinak jsou roboti spolehliví, prostě Boston Dynamics je dobrá značka. Děda říkal, že když viděl jejich první modely na internetu tancovat a dělat přemety, bylo to jak sci-fi. Videa najdete ještě někde na youtube, ale dneska jsou spíš k pousmání.
Vůbec se hodně změnilo, děda říká, že by znovu v laborce dělat nechtěl, protože ta jeho stará analytika je úplně pryč. Něco asi zůstalo stejné – laboratorní medicína byla vždycky pro většinu lékařů téměř neviditelná (hlavně pro chirurgy) a jako obor neatraktivní. Po nástupu AI se první ještě zhoršilo a druhé vyřešilo – lékař v laboratoři není vůbec potřeba, alespoň na naší spádové úrovni. „Anča“ (jak říkáme naší AILims od Stapra) vyřeší 95 % post-postanalytiky a nový upgrade slibuje 99 %! Jen si s ní jeden tak nějak lidsky nepokecá a dvojsmyslné vtipy jí pořád nedochází J.
Pro ostatní zaměstnance nemocnice jsem „ten technik z laborky“. Ještě tady se mnou pracuje Jitka z Moravských Budějovic a Günter z Retzu, ale střídáme se. Od té doby, co jsme k lince připojili modul osmometru i ABR a máme tak full-total automatizaci, ani víc personálu není třeba. Naše práce laboratorního specialisty spočívá hlavně v supervizi celého provozu a odstraňování drobných problémů. No, a ještě připravujeme vzorky IQA a EQA, to ani jeden Emil zatím spolehlivě nezvládá. Interní kontrola kvality je jinak plně automatická, tu umí linka s „Béďou“ (middleware DxAI) bez problémů, včetně nutných rekalibrací. Co Béďa neuměl, to se rychle naučil.
Abych náš provoz popsal od začátku: v předsálí máme pro ambulantní klienty dva odběrové automaty Heiva (také klasická značka), které přes ID kartu klienta stahují požadované zkumavky z nemocničního AICordu nebo z našeho e-shopu pro samoplátce. Z nich vzorky odcházejí, stejně jako z oddělení, potrubkou (Tempus 660) do přijímacího modulu linky. K té jsou připojeny všechny analytické moduly: senzory (včetně toho ABR), fotometrie, hmoťák, koagulace, kapilární elektroforéza, na pár metod chemiluminiscence a osmometr. Na boční větvi je společná cytologická linka na krev, moč a likvor, to je poměrně novinka. Standardní součástí jsou samozřejmě centrifugy a chlazený sklad. Jak vidíte, analýzu zajišťuje léty prověřená klasika. Kdysi perspektivní novinky, na které vzpomíná děda – třeba suchá chemie nebo biočipy – se nikdy masívně nerozšířily. Důvodem byla cena, složitá recyklace nebo způsob získávání protilátek. Ze všeho nejlépe tak pořád vychází roztok v plastové lahvičce.
Naše linka DxThree je od americké firmy ABC Laboratories. Konkurence v laboratorní diagnostice už není velká, ještě je evropská RoSe Diagnostics a teoreticky čínské MDS a ještě jedna, kterou si nepamatuji. Ale od té doby, co Čína před pěti lety vzala „pod ekologickou ochranu“ půlku Sibiře, jsou její výrobky s 50% clem v EU neprodejné, hlavně vodíková auta a PTD (osobní dopravní drony). Vzorků máme dost, protože POCT už narazilo na své uživatelské limity a selfmonitoring se také nerozšířil podle předpokladů, dokonce je na ústupu. Většinu lidí totiž spíš stresuje, než aby jim pomáhal.
V poledne jsem si zašel na oběd do jídelny. Seděl jsem s Pepou z interny, chodili jsme spolu na gympl. Říkal, že se jim teď konečně podařilo naplnit stavy lékařů, když župa v lednu odsouhlasila zrušení poslední malé nemocnice se spádovostí pod 200 tisíc obyvatel.
Dal jsem si fazolovou polévku a oblíbenou čočku s vejcem. Asi jsem tu kombinaci přehnal, začíná mi být nějak těžko, raději si odskočím. Ve dveřích se málem srážím s Emilem Druhým, který nese doplnit kreatinin. Zakopnu o něj a rozplácnu se na zemi. Že by mi dal nožku? To snad ne… Sedím na zemi a třu si naražené koleno; produkt metabolismu luštěnin se přitom nezadržitelně uvolnil. „Detekoval jsem ve vzduchu neznámou látku, mám volat hasiče?“, ptá se mě Emil svým umělým hlasem, ve kterém jako bych slyšel posměšný tón. Posílám ho někam. „Nemám v popisu činností!“, odpovídá uraženě a odkráčí s krabičkou do laboratoře.
Sakra, teď mně to došlo! On mně minulý týden tu židli odsunul schválně!
Zdeněk Veškrna